Německý průzkumník SdKfz. 222 v akci: Organizace, taktika i nasazení

Během prvních let výroby prošly stroje SdKfz 221 a 222 jen menšími změnami; za zmínku stojí nahrazení kulometu MG 13 modernějším MG 34. V roce 1940 se pak výroba obou typů pod vlivem zkušeností z fronty zastavila. Pro starší variantu, která do té doby vznikla v asi 330 kusech, šlo o definitivní konec. Oproti tomu produkce SdKfz 222 se v létě 1940 opět rozběhla, byť již v modernizované verzi Ausf. B. Největší změnu představovalo použití vylepšeného a zpevněného šasi, které bylo nově osazeno silnějším motorem o výkonu 63 kW. Nárůst výkonu a pevnější podvozek rovněž umožnily zesílit čelní pancíř na 30 mm, kanon KwK 30 nahradil novější KwK 38 s vyšší kadencí. V této podobě se SdKfz 222 vyráběl až do roku 1943. 

Organizace na bojišti

V praxi obrněné automobily sloužily v průzkumných oddílech (Aufklärung Abteilung) přidělovaných k motorizovaným a tankovým divizím. Základní strukturální složku takového oddílu představovala rota obrněných automobilů (Panzerspähwagen Kompanie). Jejich prvotní organizační řády vznikly již okolo roku 1935 a stanovovaly, že jedna rota sestává ze tří čet (dvou lehkých a jedné těžké) doplněných o velitelské vozidlo, signální družstvo a zásobovací odřad. Počet těchto rot na průzkumný oddíl se lišil napříč divizemi. 

Nejstarší spolehlivé informace o inventáři roty obrněných aut pocházejí z roku 1940. Podle nich disponovaly obě lehké čety právě vozidly SdKfz 221 a 222. Zatímco jedna používala šest kulometných „dvěstědvacetjedniček“, druhá sestávala ze čtyř SdKfz 221 a čtyř kanonových SdKfz 222. V signálním družstvu pak standardně sloužily čtyři radiovozy SdKfz 223 doplněné svými osmikolovými protějšky SdKfz 263. Pro pořádek dodejme, že těžkou četu tvořily osmikolové obrněné automobily SdKfz 231. 

SdKfz 222

• Osádka: 3 muži
• Hmotnost: 4,4 t
• Délka: 4,8 m
• Šířka: 1,95 m
• Výška: 2 m
• Motor: benzínový osmiválec Horch (55 kW)
• Max. rychlost: 70 km/h
• Pancéřování: 8–14,5 mm
• Výzbroj: kanon KwK 30 L/55 ráže 20 mm, kulomet MG 34 ráže 7,92 mm

Pochvala i kritika

Co se samotného frontového využití týče, vyrážela obrněná auta do akce v hlídkách čítajících jedno či více vozidel. Přesné složení patrol spočívalo na rozhodnutí velitele roty, který jej činil na základě aktuální informace na bojišti a potřebách mateřské divize. Obecně vzato ale tvořila hlavní úkol osádek SdKfz 221/222 průzkumná činnost v předvoji či na křídlech divize. Tam vozidla vyhledávala nepřítele, zjišťovala jeho dispozice a následně vše hlásila na velitelství.

O tom, jak vypadalo běžné nasazení SdKfz 221/222, nám více řekne hlášení jednoho tankového průzkumného instrukčního oddílu (Panzer-Aufklärungs-Lehr-Abteilung) z období mezi 9. květnem a 30. červnem 1940: „Jako ideální se ukázalo být následující složení hlídek: jedno vedoucí vozidlo SdKfz 231 či 222, jedno vozidlo velitele průzkumného družstva v SdKfz 232 nebo 223 a jedno vozidlo SdKfz 221. Typ SdKfz 222 má oproti typu 231 výhodu lepšího výhledu do všech stran. (…) Lehká četa zaznamenala jasný úspěch a byla užívána bez kontaktu s nepřítelem pro přehrazování silnic, předávání depeší a další úkoly. Při postupu vpřed četa obvykle rychle obsadila a držela body důležité pro divizi, odrážela nepřátelské průzkumníky, rozbíjela menší hnízda odporu, podporovala pásové motocykly a prováděla strážní činnost.“ Ohledně hodnocení samotných vozidel se hlášení pochvalně zmiňuje o účinku 20mm kanonů a doporučuje jimi vybavit všechna obrněná auta. Nechybí však ani kritika: vadila například křehká spojka, nedostatečné mazání převodovky či praskání svarů pancéřové nástavby. 

V písku i sněhu

Během tažení v Polsku a ve Francii se mohla obrněná auta opřít o rozvinutou silniční síť, díky níž si udržovala potřebnou mobilitu. To samé ovšem neplatilo pro pouště severní Afriky a tvrdé podmínky východní fronty, kde řada SdKfz 221/222 rovněž sloužila. Během používání vozidel na černém kontinentě si osádky stěžovaly na krátký dojezd, který se snažily řešit montáží kanystrů po celém obvodu trupu. Kolový podvozek se jen těžko vypořádával s hlubokým pískem, vadila i výše zmíněná absence radiostanic. Při střetech s britskými obrněnými automobily Humber Mk.II se navíc ukázalo, že 15mm kulomet britského vozidla dokáže pancíř SdKfz 222 prorazit až na vzdálenost 1 500 m.

Na východní frontě německá obrněná auta čelila nejen nedostatečné infrastruktuře, ale také bahnu a hlubokému sněhu. Závislost na zpevněných cestách pak zákonitě snižovala jejich efektivitu při průzkumu. Od roku 1942 proto začala být řada SdKfz 221/222 na frontě nahrazována průzkumnými verzemi polopásů řady SdKfz 250, které měly lepší průchodnost terénem a delší dojezd při stejné výzbroji. V roce 1943 se výroba „dvěstědvacetdvojky“ zastavila definitivně ve prospěch vyspělejšího osmikolového nástupce SdKfz 234 známého pod jménem Puma. Do té doby vzniklo 989 kusů obou hlavních verzí. 

TIP: Zrození hbitého průzkumníka: Vývoj německého kolového obrněnce SdKfz 222

Na závěr dodejme, že kromě Německa našly SdKfz 221 a jeho deriváty využití i v jiných státech. Patnáct kusů zakoupila před válkou nacionalistická Čína, která je nasadila proti Japoncům. Po stažení z prvoliniové služby pak Němci několik desítek vozidel předali Rumunsku, v jehož barvách sloužily až do konce konfliktu. Ve stejné době obdrželo 20 kusů i Bulharsko.