Jak vznikají planetární mlhoviny?
Mlhoviny představují mezihvězdná mračna složená z prachu a plynů – převážně z vodíku, helia i dalších ionizovaných prvků. Jak vznikají planetární mlhoviny?
Ne všechny planetární mlhoviny mají kruhový tvar. Příklad nabízí bipolární mlhovina NGC 6302 v souhvězdí Štíra, v jejímž centru leží bílý trpaslík. (foto: NASA/ESA, CC BY 4.0)
Planetární mlhoviny patří mezi vyhledávané cíle milovníků hvězdné oblohy. Obvykle se jedná o symetrické, převážně kruhové útvary, jež na první pohled připomínají planety – odtud také jejich název. Přesto s nimi mají pramálo společného: Vznikají totiž z vyvržených vnějších vrstev hvězd během fáze, kdy stálice podobná Slunci prochází transformací v červeného obra nebo asymptotickou větví obrů.
Daná fáze se často pojí s epizodickými překotnými termojadernými reakcemi v nitru umírající hvězdy. Tyto tzv. termální pulzy obvykle provází náhlé rozepnutí obálky stálice do prostoru a mohutné uvolňování hmoty. Kolem obra se tak množství plynu formuje do téměř kulových obálek. Jakmile z jádra hvězdy zůstane jen horký bílý trpaslík, jeho intenzivní ultrafialové záření vyvrženou látku ionizuje, přičemž vzniká prakticky kruhový útvar, pozorovatelný i zdálky – planetární mlhovina. Ve větších amatérských dalekohledech mají některé z nich zřetelnou strukturu: Známe tedy Činku, Sněhuláka nebo Prstencovou mlhovinu.
