Známe povahu temné hmoty? Jak ji vědci objevili?
Pojem „temná hmota“ splývá s termínem „skrytá látka“, který možná lépe vyjadřuje podstatu zmíněné substance: Nemůžeme ji pozorovat přímo, tudíž je její výzkum velmi složitý…
Kromě viditelné látky obsahuje vesmír také velké množství temné hmoty, kterou nemůžeme pozorovat přímo. Její výzkum tak představuje značně nesnadný úkol. (ilustrace: Shutterstock)
Přítomnost temné hmoty lze odvodit z gravitačních jevů ovlivňujících viditelnou látku, jako jsou pohyby hvězd a galaxií. Podle současných pozorování se však nijak jinak neprojevuje; s obyčejnou hmotou tedy především neinteraguje elektromagneticky, takže nereaguje ani na světlo, a proto ji nemůžeme pozorovat.
První indicie o skryté látce přišly již ve 30. letech 20. století, kdy bylo patrné, že rotační pohyby některých galaxií nerespektují sledované rozložení hmoty. Pokud by se hvězdné ostrovy skládaly pouze z viditelné hmoty typu hvězd, plynu a prachu, pak by se pohyby uvedených objektů měly řídit gravitačním polem vytvořeným popsanou viditelnou látkou. Pozorování vedená astronomkou Verou Rubinovou však ukázala, že jsou pohyby stálic v galaxiích mnohem rychlejší, než by mohly být pouze vlivem viditelné hmoty, a to zejména ve vnějších partiích ostrovů. Naznačovalo to existenci značného množství neviditelné látky – nejméně v objemu pětinásobku, ne-li až desetinásobku jejího běžně pozorovaného protějšku.
Rubinová o „temné hmotě“ ve vědeckých kruzích nehovořila jako první; zmíněný primát si připsal kontroverzní fyzik Fritz Zwicky. Astronomka ovšem přinesla důkazy založené na pečlivém pozorování a měření. Přesto trvalo ještě mnoho let, než se daná měření stala běžnou součástí teorie o fungování vesmíru. Navzdory dekádám výzkumu nicméně podstatu skryté látky stále neznáme. Navíc řada astrofyziků preferuje jiná vysvětlení pozorovaných nesrovnalostí, stavějící například na modifikaci gravitačního zákona.
