Zelené pasti na hmyz : Lepkavá náruč „dravých květin“

Listy některých „masožravek“ jsou nenápadné, což platí u tučnic. Jiné rostliny svítí kapičkami lepu na chlupech listů, což je často ještě zvýrazněno červenou barvou chlupů. Zatímco byblis a rosnolist jsou pasivní lovci, chlupy rosnatek již pomalým pohybem odpovídají na přítomnost kořisti.

Lepkavé listy nebo stonky má přitom více rostlin a nalepený hmyz můžeme najít například na šalvěji lepkavé nebo smolničce. Ty však kořist neumí aktivně využít, a proto do společnosti „dravých květin“ nepatří.

Na snímku Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia) – naše bezesporu nejznámější masožravá rostlina

Rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia)

Naše bezesporu nejznámější masožravá rostlina je vytrvalá bylina s přízemní růžicí listů, které jsou okrouhlé až eliptické. Kvete od června do srpna, kdy se na dlouhém stvolu vytvoří vijan nenápadných, drobných bílých květů. Koncem léta se uprostřed růžice vytvoří přezimovací pupen (hibernaculum). Na čepeli listu jsou stopkaté žlázy s červeným vrcholem obaleným lepkavou tekutinou. Hmyz na něj přilepí, postupně se k němu ohnou i okolní žlázy a začnou vylučovat trávicí tekutinu. Čepel listu se prohne, aby natrávená tekutina neodtékala a mohla být vstřebána.

Rosnatka obsahuje množství účinných léčivých látek, které se používají k léčbě průdušek, proti křečím, arterioskleróze, cukrovce, mají silné antibakteriální působení a jsou močopudné. Dříve se z rostliny také vyráběl likér, ale protože se u nás jedná o chráněný druh, je sběr přísně zakázán.

Výška: 15 cm
Barva květu: bílá
Rozšíření: arktické a mírné pásmo severní polokoule, Nová Guinea 
Ekologie: roste na rašeliništích a vlhkých písčinách i v bažinaté tundře
Status: v ČR jde o silně ohrožený druh

Byblis obří (Byblis gigantea)

Byblidy jsou jednoleté nebo vytrvalé rostliny řazené do samostatné čeledi Byblidaceae. Byblis obří má přímou nebo vystoupavou lodyhu, která na bázi dřevnatí a nese čárkovité, tuhé listy. Nadzemní bylinná část může v době sucha zatahovat. Listy jsou dlouhé až 25 cm, ve středu bývají jen milimetr široké. Květy vyrůstají jednotlivě na dlouhých stopkách a mají až 2 cm v průměru. Semena potřebují k vyklíčení krátké působení vysoké teploty při požáru suchého porostu.

Na listech, stoncích a květních stopkách má byblis obří žlázy dvojího druhu – přisedlé a stopkaté. Stopkaté žlázy vylučují lepkavý sekret, přisedlé žlázy vstřebávají živiny a nejspíš produkují trávicí enzymy. Je ovšem možné, že se na trávení významně podílí také bakterie. Rostliny vytvářejí velkou spleť listů a dokážou ukořistit i poměrně velký hmyz.

Výška: až 50 cm
Barva květu: leskle fialová
Rozšíření: jihozápadní Austrálie v okolí města Perth
Ekologie: mokřady, slatiniště, kyselé písčiny
Status: IUCN – kriticky ohrožený druh

Rosnolist lusitanský (Drosophyllum lusitanicum)

V rodě rosnolist je znám pouze jeden druh, vzdáleně příbuzný rosnatkám. Rosnolist je vytrvalá bylina s kořeny pronikajícími do značných hloubek, což umožňuje její růst na poměrně suchých stanovištích. Vespod dřevnatějící stonek nese na vrcholu hustou růžici vystoupavých a vzpřímených úzkých listů. Ty jsou tuhé, jehlicovité, až 20 cm dlouhé. V mládí jsou spirálovitě stočené podobně jako listy kapradin. Na listu jsou dva druhy žlázek. Stopkaté žlázky na spodní straně a z boku listu vylučují medově vonící lepkavý sekret. Bochánkovité žlázky, které slouží k trávení kořisti, jsou na celém listu. Květenstvím je chocholík s až 15 květy.

Výška: až 50 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: pobřeží Portugalska, jihozápadního Španělska a západního Maroka
Ekologie: pískovcová skaliska, písčiny světlých borů, chudé macchie