Z divočiny na talíř: Jak kdysi vypadala kukuřice, banány či mrkev?
Současný strašák ve formě geneticky upravených organismů zcela bledne vedle pokroků, jakých dosáhli šlechtitelé běžnými metodami: Například pšenici vypěstovali z obyčejné trávy a předky hlávkového zelí našli na britském pobřeží
Pobřežní samotářka
původ: britské ostrovy | kultivace: britské ostrovy
Předchůdce dnešních kultivarů hlávkového zelí sice neznáme, nejspíš se však jednalo o divokou brukev zelnou, která rostla na pobřeží britských ostrovů: V daném prostředí se totiž uplatnila její odolnost vůči soli a zároveň tam mohla „uspokojit“ své vysoké nároky na volný prostor. Vodu a živiny si rostlina ukládala do šťavnatých listů, díky nimž ji zřejmě kolem roku 1000 př. n. l. začali jíst a šlechtit Keltové.
Zlato z Mexika
původ: Mexiko | kultivace: Mexiko
Za domov kukuřice se považuje jih dnešního Mexika, odkud se zhruba před šesti tisíci lety začala šířit nejprve do Jižní Ameriky a posléze také na sever. Klasy původní rostliny měřily jen 2,5 cm a vždy se urodil pouze jeden. Indiáni však pečlivou selekcí plodinu nakonec vyšlechtili tak, že unesla víc plodů, a navíc delších. Když roku 1492 dorazili k americkým břehům španělští dobyvatelé, považovali konzumaci kukuřice za jednu z příčin zaostalosti indiánů – mysleli si, že není tak výživná jako pšenice. Přesto rostlinu přivezli do Evropy, a stáli tak u počátků jejího rozmachu.
Co je uvnitř, to se počítá
původ: severovýchodní Afrika | kultivace: Evropa a zbytek světa
Melouny pocházejí ze severovýchodu Afriky a patří mezi nejdéle šlechtěné plodiny: Pěstovali je už dávní Egypťané a na černém kontinentu jde dodnes o jeden z nejdůležitějších přírodních zdrojů vody. Do Evropy rostlinu přinesla tzv. nuragská civilizace přes Sardinii a melouny se tam těšily velké popularitě, ačkoliv měly oproti těm dnešním podstatně méně dužiny. Evropští dobyvatelé pak sladké plody přivezli do Ameriky, kde si je oblíbily mnohé domorodé kmeny.
Sladký a bez semen
původ: jihovýchodní Asie | kultivace: tropy a subtropy Asie a Afriky
Předchůdci současných banánovníků – Musa acuminata a Musa balbisiana – vzešli z jihovýchodní Asie, kde je začal člověk přizpůsobovat svým potřebám snad již kolem roku 8000 př. n. l. Původní plody obsahovaly nejedlá semena, jichž bylo pod slupkou dokonce víc než dužiny. Během tisíců let šlechtění však vymizela a banány se zároveň prodloužily: Původně měřily třeba jen 2,5 cm.
Dřevnaté kořeny
původ: Írán, Afghánistán | kultivace: Asie
Prapředci mrkve zřejmě pocházejí z oblastí dnešního Íránu a Afghánistánu, kde dosud roste její divoká předchůdkyně Daucus carota: Dvouletá rostlina se pěstovala pro své aromatické listy a semínka. Kořen, jenž dnes tvoří její hlavní přednost, byl původně menší, hořký a dřevnatý. Také jeho barva kolísala mezi žlutou, fialovou či bílou – oranžová mrkev se zrodila teprve v 17. století. Současné odrůdy dozrávají tři měsíce po zasetí a jsou relativně sladké.
Od trávy ke chlebu
původ: Střední východ, Turecko | kultivace: Evropa a zbytek světa
Pšenici lidé Středního východu šlechtili možná již kolem roku 9600 př. n. l. Klasy divokých trav byly výrazně kratší a zrnka z nich vypadávala mnohem snáz. Farmáři proto sázeli pouze plody, jež se udržely na stéblech, a výsledkem jejich úsilí je dnes nejpěstovanější plodina světa: Pšenice roste zhruba na 215 milionech hektarů půdy. Na druhou stranu je „závislá“ na člověku, protože se bez uvolňování semen sama nerozmnoží.
