Vzácný zelený záblesk při západu slunce: Snadno vysvětlitelná záhada
Zelený záblesk představuje vyhledávaný atmosférický jev, který se obvykle poštěstí spatřit trpělivým pozorovatelům u moře či vysoko v horách, je-li vzduch velmi klidný. Jak tento jev vzniká?
Tzv. zelený záblesk, případně ještě vzácnější záblesk modrý, patří mezi atmosférické jevy, jež nemají nic společného se samotným slunečním tělesem. Jejich podstatou je skutečnost, že zemská atmosféra představuje optické prostředí, v němž se světelné paprsky lámou.
I když se to nezdá, zemská atmosféra tvoří optické prostředí, v němž se záření různých vlnových délek láme. Ovzduší se chová v podstatě jako obří čočka o velmi malé mohutnosti. A tak se jevy tzv. disperze světla výrazně projevují, až když se Slunce nachází nízko nad obzorem. Mluvíme o tzv. astronomické refrakci, kdy je sluneční disk v důsledku lomu světla v atmosféře zdánlivě výš nad horizontem než ve skutečnosti.
Hodnota refrakce však závisí na vlnové délce světla, tedy na jeho barvě: Největší je pro krátké vlnové délky – modrou a fialovou barvu, nejmenší pro červenou. Nachází-li se tedy disk naší hvězdy opravdu nízko nad obzorem a atmosféra je velmi klidná, dojde ke zdánlivému vertikálnímu posunu obrazu Slunce v různých barvách.
TIP: Půvab nebeské duhy: Jak se staví nejkrásnější přírodní most
Posun je velmi malý, ve většině slunečního disku se opět složí v bílé světlo. Úplně nahoře bychom však nalezli fialový a modrý cíp, nicméně uvedeného záření není mnoho, takže je separátně pozorovatelné jen výjimečně. Dále jde o přebytek zeleného záření, které tvoří podstatu tzv. zeleného záblesku. Následují žluté, oranžové až červené odstíny, jež splývají. Podaří-li se vám tudíž při západu Slunce pozorovat onen zelený cípek, právě jste spatřili zelený záblesk.
