Výjimečná fosilie z miocénu odhaluje nešťastný osud jedné sirény
Šťastný nález v severozápadní Venezuele přinesl fosilii dávné sirény, která před 20 miliony let posloužila jako potrava hned dvěma nelítostným predátorům.

Před 20 miliony let podlehla siréna smrtelnému útoku krokodýla. Na jejích zbytcích se poté přiživil žralok. (ilustrace: Jaime Bran Sarmiento, CC BY-SA 4.0)
Fosilie, které by zachycovaly nejen vzhled nějakého organismu, ale i související ekologické vztahy, bývají vzácné. Aldo Benites-Palomino z Curyšské univerzity a jeho tým měli výjimečné štěstí. Podařilo se jim objevit pozůstatky třetihorní sirény, vodního savce z čeledi dugongovitých. Nebohá siréna posloužila jako potrava hned dvěma nelítostným predátorům.
Fosilie sirény rodu Culebratherium ze spodního miocénu, stará asi 20 milionů let, pochází z geologické formace Agua Clara, z lokality jižně od města Coro na severozápadním pobřeží Venezuely. Jde o část lebky a obratle. Na objevených kostech je patrné, čím si siréna prošla v posledních chvílích svého života i po smrti. Výzkumu třetihorního dramatu v těchto dnech zveřejnil odborný časopis Journal Of Vertebrate Paleontology.
Drama sirény, krokodýla a žraloka
Kosti nebohé sirény nesou jasné stopy železného stisku krokodýlí tlamy, které navíc odpovídají lovecké strategii krokodýlů, kdy se lovec zakousne do kořisti a pak divoce rotuje kolem své podélné osy, přičemž se snaží kořist udusit a rve z ní kusy masa. V tomto případě se krokodýl zakousl siréně zepředu do tlamy a útok byl zřejmě fatální.
To ale nebylo vše. Na nalezených kostech sirény jsou patrné také stopy po útoku žraloka. Kromě toho vědci objevili i zub žraloka Galeocerdo aduncus. Tento žralok, který byl blízkým příbuzným dnešního žraloka tygřího (Galeocerdo cuvier), se zřejmě přiživil na tom, co ze sirény zbylo po hostině krokodýla.
„Prozkoumali jsme jeden z velmi málo fosilních nálezů, které zachycují útok více druhů predátorů na jedinou kořist,“ pochvaluje si Benites-Palomino. „Tato fosilie rovněž odhaluje potravní řetězce v dané oblasti v období spodního miocénu.“ V dnešní přírodě je běžné, že se na jednom těle kořisti nakrmí více různých predátorů či mrchožroutů. Ve fosiliích se ale takové scény odrážejí jen výjimečně.