Čeleď vílínovitých (Hamamelidaceae) patří, ač to na první pohled není zřejmé, do vývojové větve lomikamenovitých a ze známých rostlin jsou jim nejpříbuznější pivoňky.
Dříve byly vilínovité rostliny mnohem hojnější než dnes. Ve třetihorách rostly dokonce u nás a jejich zkameněliny proto hojně nacházíme v hnědouhelných lokalitách. Dnes u nás není původní žádný druh a v Evropě roste pouze jeden zástupce – ambroň východní.
Na snímku Vilín měkký (Hamamelis mollis) pocházející z Číny. V České republice je pěstován v různých kultivarech jako okrasný keř.
Vilín viržinský (Hamamelis virginiana)
Vilíny jsou větší keře nebo menší stromy pocházející ze Severní Ameriky a východní Asie. Většina z nich upoutá pozornost velkým množstvím květů na holých větvích už koncem zimy. Kalich květů je drobný, korunní lístky ozdobné a nezvykle úzké a dlouhé. Za větších mrazů se korunní plátky stočí dovnitř květu a tím se chrání před zmrznutím. S oteplením se pak opět narovnají. Vilín viržinský se od zbývajících druhů liší tím, že rozkvétá již na podzim. Květy vilínů mají nektária na květním disku a díky snadné přístupnosti jsou obvykle opylovány dvoukřídlým hmyzem.
Vilín viržinský byl tradiční rostlinou severoamerických Indiánů, kteří jej používali k léčení ran, nádorů a očních problémů. I dnes jsou výtažky z vilínu součástí mastí a krémů, které pomáhají proti bolestem svalů, modřinám a křečovým žilám. Vnitřní užívání je účinné při léčbě hemoroidů a střevních zánětů.
Velikost: největší známý jedinec je vysoký 10,6 m s průměrem kmene 0,4 m
Doba květu: od října do listopadu
Rozšíření: východ Severní Ameriky
Ekologie: listnaté lesy suchých svahů i lužních lesů, v horách až do nadmořské výšky 1 500 m
Parrotie perská (Parrotia persica)
Tento druh popsaný v roce 1831 nese jméno německého přírodovědce F. W. Parrota, který jako první novodobý Evropan spatřil roku 1829 horu Ararat. První parrotie byla dovezena roku 1840 do botanické zahrady v Sankt Petěrburgu, teprve o rok později do anglické botanické zahrady Kew. Botanici byli dlouho přesvědčeni, že jde o monotypický rod, ale v roce 1988 byl ve východní Číně objeven druhý zástupce rodu – P. subaequalis. Populace obou druhů jsou přitom od sebe vzdáleny více než 5 600 km.
Velikost: v přírodě strom až 25 m vysoký, v kultuře menší
Doba květu: od února do března
Rozšíření: severní Írán, od mořského pobřeží až do výšky 900 metrů pohoří Elborz
Ekologie: listnaté lesy
Lískovníček klasnatý (Corylopsis spicata)
Lískovníčky jsou vzájemně dost podobné keře rostoucí ve východní Asii od Himálaje po Japonsko. Popsáno bylo kolem 30 druhů. Jde o opadavé subtropické druhy, jež jsou přes zimu zelené. Převislé hrozny květů mají zvětšené žluté listeny. Keře kvetou ještě před rozvinutím listů, takže jsou velmi ozdobné. Proto se staly žádanými zahradními rostlinami.
Velikost: keř vysoký kolem 2 m
Doba květu: od března do dubna
Rozšíření: Japonsko
Ekologie: horské lesy
Status: ohrožený druh Japonska
Astronomická zima je u konce a všichni sledujeme první znaky jara. K předjarně kvetoucím rostlinám patří i řada exotických druhů, jež se pěstují v parcích a zahradách. Mezi nimi mají zvláštní místo keře z čeledi vilínovitých a to především vlastní vilíny (rod Hamamelis), které se pěstují v mnoha odrůdách.
