Velmistři hlubokého spánku: Kdo si umí dát nejlíp dvacet

Spí, nebo relaxují?

U většiny tvorů je obtížné rozpoznat spánek od stavu intenzivního odpočinku. Platí to i u koalů (Phascolarctos cinereus), o nichž koluje tvrzení, že jsou vzhůru pouhé dvě hodiny denně. Výsledky studie provedené v jihoaustralském státě Victoria ovšem doložily, že koalové spí zhruba 14,5 hodiny denně a dalších bezmála pět hodin odpočívají. Nejspolehlivějším nástrojem pro zjišťování spánkového stavu je elektroencefalogram (EEG), který měří elektrické impulsy vysílané mozkem. Upevnit jej zvířeti, které má dál normálně „fungovat“, je ale jen těžko řešitelné. V rámci výzkumu v roce 2013 byly proto koalům připevněny akcelerometry, ale ty nedokázaly odlišit, zda zvířata jen odpočívala, nebo skutečně spala.

Koalové se živí kůrou a listy eukalyptů (blahovičníků), které obsahují velké množství vlákniny a terpeny, čímž jsou pro většinu zvířat jedovaté. Koalí játra si však s těmito škodlivými látkami poradí. Výživová hodnota blahovičníků je však velmi nízká, a proto musí koalové šetřit energií. (foto: Unsplash, Enrico Carcasci, CC0)

Sebejistí spáči

Obecně platí, že býložravcům zbývá na dobu odpočinku mnohem méně času než masožravcům. Musejí totiž spořádat větší množství méně vydatné stravy, aby získali dostatek energie. Naproti tomu mají masožravci nejen vydatnější potravu, ale také málo přirozených nepřátel a mohou si tedy dovolit v klidu usnout. Především tehdy, jestliže žijí ve větších organizovaných uskupeních. Všechny tyto předpoklady splňují lvi, kteří tráví mnoho času odpočinkem a v zajetí spí deset až patnáct hodin denně. Nejedná se ovšem o jeden dlouhý nepřetržitý spánek. Lvi si spánek během dne dělí na mnoho kratších úseků a vzbouzejí se, aby nepropásli vhodnou příležitost k lovu. 

Pravým „spánkovým opakem“ lvů jsou žirafy – velcí býložravci, u nichž zoologové již v 70. letech minulého století zjistili, že spí pouze pět až třicet minut denně. Hlavu a dlouhý krk si po tuto dobu položí na záda. Krátký spánek může být nejen známkou, že zvíře potřebuje spoustu času na krmení, ale zřejmě jde také o obranný mechanismus. Zranitelná zvířata tak snižují riziko, že budou napadena predátory. (foto: Shutterstock)

Ložnice vedle spižírny

Zoologové často narážejí na překážku, která jim znemožňuje s jistotou určit vzorce spánku u zvířat. Konkrétně jde o obtíže spojené s vyhledáním daného druhu a jeho pozorováním v přirozeném prostředí. Například pásovec velký (Priodontes maximus) by se určitě měl dostat na seznam největších spáčů, protože tráví 18 hodin z každého dne ve svém podzemním doupěti. Bez problémů by tak překonal spánkového šampiona lva. Jenže vědcům se zatím nepodařilo jednoznačně doložit, že pásovci celou tuto dobu prospí. Vzhledem k tomu, že jejich podzemní nory jsou často umístěny blízko termitiště a „ložnice“ pásovců bývají přímo u základny těchto jejich „spižíren“, je pravděpodobné, že část z daných osmnácti hodin pásovci stráví krmením. 

Délka spánku pásovce velkého sice potvrzena nebyla, ale jeho blízký příbuzný pásovec štětinatý (Chaetophractus villosus) byl jako velký spáč odhalen nade vší pochybnost. Zoologové zaznamenali, že tento jihoamerický živočich v zajetí prospal 20,4 hodin denně. (foto: Shutterstock)

Spáči podle pověsti

Lenochodi chovaní v zajetí stráví spánkem i více než 15 hodin denně. Podle obecné představy o množství prospaného času by mohli být maskoty mistrovství světa ve spánku. Jenže výzkum, jenž byl v roce 2008 proveden v Panamě na volně žijících lenochodech hnědokrkých (Bradypus variegatus) ukázal, že pravda je trochu jiná. Zvířatům byly připevněny malé EEG přístroje, díky nimž zoologové zjistili, že lenochodi ve skutečnosti spí méně než 10 hodin za den. To je zhruba stejně jako lvi a o mnoho méně než koalové nebo kterékoli ze zmíněných v zajetí chovaných zvířat.

Sledovaní lenochodi i tak spali 40 % z každého dne. To je na zvíře, které jí jen listí a ovoce a může se stát potravou kočkovitých šelem a dravců, překvapivě hodně. Možným vysvětlením je mimořádně dobrá kamufláž, na niž snad lenochodi při svém pohybu ve větvích spoléhají. Pomalý pohyb a dlouhý spánek v nehybnosti ještě minimalizují riziko, že budou spatřeni. (foto: Shutterstock)

Pochybné rekordní hodnoty

Nejdetailnější údaje o spánku zvířat pocházejí ze studií, které zkoumaly tvory držené v zajetí. Podle nich jsou současnými spánkovými rekordmany pásovec štětinatý (Chaetophractus villosus) s hodnotou 20,4 hodin spánku denně a malý hlodavec pytlouš drobný (Perognathus longimembris), který prospí 20,1 hodin denně. Je ovšem třeba si uvědomit, že jde o údaje získané v prostředí, které je zvířatům úplně cizí. Z volné přírody odchycení tvorové jsou umístěni do potenciálně nepřátelské laboratoře. Stres a skutečnost, že mají dostatek potravy a tudíž nemusejí bdít a jídlo shánět, může naměřené hodnoty zásadně ovlivnit.

Pořádný spáč je i netopýr hnědavý (Myotis lucifugus), který byl  v laboratorních podmínkách studován v roce 1969 a ukázalo se, že spí 19,9 hodin denně. Přirozené životní podmínky tohoto letouna (Chiroptera) ale ani zdaleka nebyly zachovány, takže i nad tímto výsledkem visí otazník.

Při studiu spánku je nutné odlišit od „běžného spánku“ stav letargie, jemuž se říká torpor. Tento stav zahrnuje hibernaci, jež nastává při snížení okolní teploty a tzv. estivaci, do níž někteří živočichové upadají za horkého léta. Torpor se od spánku zásadně odlišuje výrazným poklesem metabolického výdeje, tělesné teploty i mozkové činnosti. (foto: Shutterstock)