V atmosféře nebezpečně stoupá koncentrace přehlíženého oxidu dusného
Množství oxidu dusného v atmosféře se mezi lety 1980 a 2020 zvýšilo asi o 40 procent. Jde přitom o velmi účinný skleníkový plyn a také hrozbu pro ozonovou vrstvu.
Oxid dusný (N₂O) je skleníkový plyn, který má přírodní i antropogenní (člověkem způsobené) zdroje. Zemědělská výroba se v posledním desetiletích podílela na antropogenních emisích oxidu dusného zhruba ze 74 %. Jde o významný skleníkový plyn s dlouhou životností v atmosféře (asi 114 let) a je také jedním z hlavních plynů přispívajících k úbytku ozonové vrstvy. (ilustrační foto: Wikimedia Commons, Aqua Mechanical, CC BY 2.0)
Zdroj:
Oxid dusný, známý také jako rajský plyn, se používá coby anestetikum, hnací plyn pro výrobu šlehačky nebo jako součást raketového paliva. Je to ale také skleníkový plyn, mnohem účinnější a nebezpečnější než oxid uhličitý. Jeho podíl na globálním oteplování není tak velký, protože je v atmosféře mnohem vzácnější. To se ale postupně mění.
Oxid dusný je v porovnání s oxidem uhličitým téměř 300krát účinnější ve vytváření skleníkového jevu. V současné době přitom asi 40 procent oxidu dusného v atmosféře pochází z lidské činnosti. Téměř tři čtvrtiny lidmi vyvolaných emisí oxidu dusného má na svědomí používání dusíkatých hnojiv v zemědělství, zbytek zahrnuje spalování některých fosilních paliv, rozklad odpadů nebo třeba chemický průmysl. Aby toho nebylo málo, oxid dusný je dnes rovněž největší hrozbou pro ozonovou vrstvu.
Problém s rajským plynem
Mezinárodní tým odborníků nedávno v odborném časopisu Earth System Science Data zveřejnil zprávu, která mapuje koncentrace oxidu dusného v atmosféře v průběhu posledních desetiletí. Podle této zprávy se hnojení, které potřebujeme pro udržení potravinové bezpečnosti, stává jedním z hlavních zdrojů skleníkových plynů. Největšími producenty oxidu dusného ze zemědělství jsou Čína, Indie, Spojené státy, Brazílie a Rusko.
Asi nejvíce zneklidňujícím zjištěním je, že od roku 1980 do roku 2020 se množství oxidu dusného v atmosféře zvýšilo o 40 procent. V posledních letech jde o přímo raketový nárůst a zlepšení zatím není na obzoru. Evropa sice své emise oxidu dusného za uvedené období omezila o 31 procent, je ale v tomto ohledu výjimkou. Rozvíjející se ekonomiky Východu Evropu v těchto emisích hravě předběhnou.
Kvůli složitým vztahům mezi poptávkou po potravinách, zemědělstvím a globálním oteplováním je řešení problému s oxidem dusným snad ještě komplikovanější než v případě oxidu uhličitého a metanu. Vědci proto hledají efektivnější postupy pro využívání hnojiv v zemědělství, což by mohlo snížit emise rajského plynu, aniž by to ohrozilo výnosy plodin.
Nejčastější zdroje oxidu dusného
- Mikrobiální procesy v půdě a vodě
- Biologické procesy v oceánech
- Používání dusíkatých a organických hnojiv v zemědělství
- Chemický průmysl
- Spalování fosilních paliv a biomasy
