Věda

Společně silnější: Věda vysvětluje, proč má smysl míchat bylinky a koření

Stanislav Mihulka 24.02.2026

To, co tradiční kuchyně využívají po staletí, nyní potvrzuje laboratorní výzkum: správně zkombinované rostlinné látky dokážou společně výrazně ovlivnit imunitní reakce.




Mnoho běžných potravin a koření obsahuje přírodní látky, které mohou ovlivňovat zánětlivé procesy v lidském těle. Používají se už stovky až tisíce let v tradičních kuchyních i jako léčivé rostliny. Přesto, navzdory rozvoji moderní vědy, stále do detailu nerozumíme tomu, jak vlastně tyto látky působí na náš imunitní systém.

Experimenty se sloučeninami izolovanými z těchto rostlin sice často odhalují jejich protizánětlivé účinky, obvykle ale jde o koncentrace, jaké prakticky nelze dosáhnout při běžné konzumaci. To pak často vede ke skepsi vůči jejich účinkům.

Imunita v kuchyni

Ve snaze řešit tento problém se Gen-ichiro Arimura z Tokijské vědecké univerzity (TUS) a jeho kolegové rozhodli otestovat protizánětlivé účinky vybraných přírodních látek. Pro svůj výzkum si vědci vybrali mentol z máty, 1,8-cineol z blahovičníku (eukalyptu), kapsaicin z chilli papriček a beta-eudesmol, který se nachází v chmelu nebo v zázvoru. Výsledky jejich experimentu shrnuje studie uveřejněná v odborném časopisu Nutrients.

Tým vědců se zaměřil na makrofágy – klíčové buňky imunitního systému, které fungují jako jakási „řídící centra“ zánětu. Když tělo rozpozná hrozbu, makrofágy začnou produkovat malé signální molekuly zvané cytokiny, které spouštějí a zesilují zánětlivou reakci. Zánět je sice nezbytný pro obranu organismu, ale jeho dlouhodobá aktivace stojí za řadou chronických onemocnění.

Aby mohli účinky různých rostlinných látek otestovat, použili výzkumníci myší makrofágy a vystavili je lipopolysacharidu (LPS) – bakteriální složce, která se běžně používá jako spolehlivý „spouštěč“ zánětu v buněčných experimentech. Poté buňky ošetřili zmíněnými čtyřmi přírodními látkami a jejich kombinacemi. Pomocí analýzy genové exprese, měření hladin bílkovin a sledování pohybu vápníku v buňkách zkoumali, jak tyto látky ovlivňují hlavní biomarkery zánětu.

Překvapivá síla kombinací

Jako nejsilnější protizánětlivá látka ze všech testovaných se ukázal kapsaicin. Skutečně dramatický efekt se ale objevil až u kombinací testovaných látek. Když vědci zkombinovali kapsaicin s mentholem nebo s 1,8-cineolem, protizánětlivý účinek vzrostl několikasetnásobně oproti tomu, když byla každá látka použita samostatně.

Nešlo ale o prosté sčítání účinků. Kombinace testovaných látek působila synergicky a společné působení látek bylo mnohem silnější, než by odpovídalo jejich individuálním efektům.

Klíčem k pochopení tohoto efektu jsou tzv. TRP kanály (transient receptor potential channels). Jde o membránové proteiny, které fungují jako „senzory“ chemických a fyzikálních podnětů a regulují proudění vápníku do buňky. A právě vápník je zásadní pro aktivaci imunitních buněk.

Menthol a 1,8-cineol působily prostřednictvím TRP kanálů a ovlivňovaly vápníkovou signalizaci. Kapsaicin podle všeho tlumí zánět jinou, na TRP nezávislou cestou. Současná aktivace dvou odlišných buněčných signálních drah tak vedla ke vzniku zesíleného účinku. Nejde tedy o náhodu, ale o konkrétní molekulární mechanismus.

Experiment s praktickým využitím

Výsledky experimentu pomáhají vysvětlit, proč mohou směsi rostlinných látek působit biologicky významně i v malých dávkách, jaké běžně přijímáme potravou. Studie tak podporuje myšlenku, že přínosy stravy bohaté na rostlinné složky nevycházejí z jednoho „super-ingredienčního hrdiny“, ale z kooperace mnoha různých látek, které se navzájem zesilují.

To může mít praktický význam při vývoji funkčních potravin, nových typů doplňků stravy, účinnějších kořenících směsí nebo například cíleně navržených vůní s biologickým efektem.

I když bude nutné potvrdit výsledky v pokusech na zvířatech a lidech, studie přináší silnější vědecký základ pro to, co lidé intuitivně tušili po staletí: kombinování bylin a koření má smysl. Možná tedy největší síla rostlinné stravy neleží v jednotlivých molekulách, ale v jejich spolupráci a v tiché chemické symfonii, která se odehrává uvnitř našich buněk.


Další články v sekci