Smrtící léčba: Největší omyly moderní medicíny

Droga, která dobyla Evropu  

• pervitin | léčba únavy a depresí

Dnes již víme, že metamfetamin má spoustu neblahých vedlejších účinků a způsobuje závislost, s níž souvisí řada psychických i fyzických problémů. Dřív se ovšem jednalo o takřka univerzální a snadno dostupné léčivo: Látku bylo možné koupit bez předpisu v lékárně, a dokonce se přidávala do čokoládových bonbonů. Později se navíc stala jedním z „hnacích motorů“ druhé světové války…

Na stadion i do boje

Během olympijských her konaných roku 1936 v Berlíně si německý chemik Friedrich Hauschild všiml, že si američtí atleti pomáhají k lepším výsledkům amfetaminem zvaným benzedrin. Rozhodl se tedy vlastnosti substance získat pro potřeby své domoviny a hned v následujícím roce vytvořil v laboratořích společnosti Temmler-Werke metamfetamin, který se pak roku 1937 objevil na místním trhu pod názvem Pervitin. 

Přípravek doprovázela agresivní reklamní kampaň, jež ho líčila coby univerzální lék na únavu, deprese i nechuť do života. Zmíněná firma dokonce nabízela „bonusy“ lékařům, kteří pervitin předepisovali svým pacientům. A v menších dávkách se droga objevovala také v bonboniérách či dalších cukrovinkách.

V kapse každého vojáka

Univerzální všelék a životabudič nacistickému režimu nevadil. Ostatně látky považované dnes za tvrdé drogy se tehdy daly běžně koupit v lékárnách. Farmaceutické firmy jako Merck a Bayer prodávaly účinné opiáty pro veterány první světové války trpící posttraumatickým stresovým syndromem, jenž byl tenkrát známý jako „dělový šok“ nebo „válečná neuróza“. Podobně tolerantně se zacházelo s kokainem, který se stal nejen drogou pro umělce, ale také se podával na zklidnění například nemocným dětem. 

Cestu k nejširšímu „nasazení“ pervitinu však otevřela německá generalita, pro niž byl nepostradatelný. Taktika bleskové války totiž vyžadovala, aby útočící jednotky ani na chvíli nezastavily svůj postup – což droga, která dokázala udržet vojáky bdělé 36–50 hodin, umožňovala. Proto nepřekvapí, že metamfetamin nakonec začali užívat také Spojenci. Dnes zmíněná látka slouží k léčbě syndromu ADHD a uplatňuje se rovněž u pacientů s narkolepsií. (foto: Shutterstock)

Ať červi pracují za nás 

• larvální terapie | očista odumřelé tkáně

Při larvální terapii se pacientům pokládali na zanícené končetiny, popraskané puchýře a další otevřená zranění červi, kteří se živí odumřelou či jinak narušenou tkání. Poté se živoucí léčitelé překryli speciálním obvazem, aby nemohli uniknout a rána zůstala „sterilní“. Následujících několik dní pojídali malí tvorové problematické tkáně a doufalo se, že tím provádějí důkladnou očistu. Abychom však byli spravedliví: Zmíněný druh terapie má šanci na návrat, neboť se testuje u pacientů s rozsáhlými nádory. (foto: Shutterstock)

Léčba darem od bohů

• rtuťové kapky | univerzální všelék

Tekutý kov člověka odjakživa fascinoval a dávné civilizace jej často vnímaly jako dar od bohů. Není tedy nijak překvapivé, že sloužil k léčbě srdečních potíží, narušeného zažívání a dalších chorob. Rtuť se dokonce osvědčila v boji s pohlavními nemocemi, v němž si údajně připsala až padesátiprocentní úspěšnost. Dnes však víme, že je vysoce toxická, takže namísto řešení problémy sama způsobuje. A ačkoliv některým pacientům pomohla, v konečném důsledku jejich životy zkrátila. (foto: Shutterstock)

Kudy uniknout z lebky?

• trepanace | léčba duševních chorob

Při trepanaci se pacientovi vyvrtá díra do lebky, a obnaží se tak šedá kůra mozková. Jaký z toho plyne užitek? Ve skutečnosti žádný, dávní „lékaři“ však věřili, že za bolesti hlavy a duševní choroby mohou démoni, kteří dotyčného ovládli. A vytvořením otvoru v lebce vznikla cesta, kudy mohli nezvaní hosté odletět, načež se nemocnému ulevilo. Řada nešťastníků však při zákroku zemřela, čímž se prý zlí duchové za vyhánění mstili… (foto: Profimedia)

Na odolnost jedině mléko

• mléčné transfuze | náhrada krve

Ve druhé polovině 19. století se objevila teorie, že by mohlo mléko fungovat jako náhrada krve, a dokonce pomáhat k tvorbě bílých krvinek. Pacientům se proto podávaly mléčné transfuze, které však zmíněný předpoklad převážně nepotvrdily a končily smrtí. Víme i o případu, kdy se nemocnému po vpíchnutí injekce mléka natolik zpomalil tep, že ho museli okamžitě resuscitovat pomocí morfinu a whisky. Za deset dní přesto zemřel. (foto: Profimedia)

Věřte svému lékaři

Ve 30. letech 20. století si Američané pomalu začínali všímat, že kuřákům doslova dochází dech, trápí je astma či neodbytný kašel a dřív umírají. Tabákové společnosti se proto rozhodly neponechat nic náhodě a začaly vymýšlet protiopatření, která by je případné viny na zdravotních komplikacích zbavila. Veřejnost tehdy neměla neomezený přístup k informacím, a co se zdravotních rad týče, musela důvěřovat lékařům. Tabákoví giganti si proto vzali zdravotníky na paškál a v nejedné reklamní kampani pak „doktoři“ doporučovali na plakátech cigarety, jež jsou oproti konkurenci „méně škodlivé“. 

Už o deset let dřív se přitom v novinách objevovaly články, které přímo radily léčit astma cigaretami. A z roku 1872 se dokonce dochoval důkaz, že se tabákovému dýmu připisovaly léčivé účinky na meningitidu: Kouř se protahoval vodou, která se pak vpravovala do střev ve formě klystýru. Podle některých lékařů se jednalo o skvělou alternativu k podávání opia… (foto: Shutterstock)