Smrt přilétla z daleka: Vědci už vědí, odkud přilétl zabiják dinosaurů
Extrémně přesná analýza izotopů vzácného prvku odhalila, odkud přilétla planetka, která před 66 miliony lety vyhubila dinosaury a více než polovinu tehdy žijících druhů.
Domovem ničivé planetky, která před 66 miliony let vyhubila více než polovinu tehdy žijících druhů, byla podle vědců oblast rozprostírající se za oběžnou drahou Jupiteru. (ilustrace: Midjourney AI, PDM 1.0)
Před 66 miliony let měla Země velmi špatný den. Z vesmíru přilétla planetka o velikosti hory a dopadla do mělkého moře u dnešní mexické části poloostrova Yucatán. Náraz uvolnil tolik energie jako 100 milionů jaderných bomb a vyryl do zemské kůry přes 200 kilometrů širokou jizvu. Náraz vyvolal monstrózní zemětřesení, obří vlny tsunami a ohnivé inferno. Globální teplota se prudce propadla a potravní řetězce se zhroutily, protože planetu dusily chuchvalce sazí a vypařených hornin, které zastínily Slunce. Více než polovina tehdy žijících druhů – včetně dinosaurů – v důsledku nárazu a následných klimatickým změn vyhynula.
Zatímco mexický kráter zkázy představuje cíl četných výzkumů, samotné těleso, které ho před 66 miliony let vytvořilo, zůstává poněkud v jeho stínu. Ostatně není se čemu divit: dopadající objekt se až na velmi drobné a široce rozptýlené částečky při katastrofické události takřka zcela zanikl. Vědci, kteří se povahou dopadnuvšího objektu zabývali, dlouhou dobu řešili otázku, o jaký typ vesmírného tělesa se mohlo jednat? Byla to kometa? Nebo šlo o zbloudilou planetku? A odkud k nám vlastně přilétla?
Svědectví vyryté do vzácného kovu
Odpovědi na podstatnou část těchto otázek, a i některé další, přináší nová studie zveřejněná v těchto dnech ve vědeckém časopisu Science. Podle Maria Fischer-Göddeho, geochemika z německé univerzity v Kolíně nad Rýnem můžeme takřka s jistotou vyloučit, že by katastrofu způsobil náraz komety. Chicxulubský impaktor byl podle něj nápadně uhlíkatou planetkou. Svá tvrzení vědec opírá o extrémně přesná měření izotopů ruthenia, vzácného prvku z rodiny lehkých platinových kovů.
Fischer-Gödde a jeho kolegové analyzovali celkem sedm izotopů ruthenia pomocí pokročilé techniky zvané multikollektorová hmotnostní spektrometrie s indukčně vázaným plazmatem. Vzorky vědci odebírali ze tří míst chicxulubského kráteru a pěti dalších kráterů z různých impaktů, k nimž došlo v průběhu uplynulé půl miliardy let. Kromě toho hledali ruthenium i v horninách starých přibližně 3,5 miliardy let.
V první fázi se vědcům podařilo s jistotou vyloučit, že by analyzované vzorky ruthenia mohly pocházet ze Země a na povrch je mohla vynést například vulkanická činnost. Ze studovaných dopadů z posledních půl miliardy let navíc pouze Chicxulub vykazoval zřetelně uhlíkatou směs izotopů ruthenia známých z vnějších oblastí Sluneční soustavy. Zabijákem dinosaurů byla podle vědců uhlíkatá planetka typu C, která k nám doputovala z oblasti rozkládající se až za oběžnou drahou Jupiteru.
Jak velký je Chicxulub?
Ačkoliv se v dostupné literatuře stále objevují údaje o průměru kráteru v rozmezí 150–180 km, pravděpodobná je spíš hodnota o několik desítek kilometrů vyšší. Maximální odhady hovoří dokonce o 300–400 km, jsou však téměř s jistotou přehnané.
Rozloha obří impaktní struktury každopádně dosahovala nejméně 25 500 km², což odpovídá například celé Moravě a Slezsku. Akceptujeme-li pak maximální stále ještě reálný odhad průměru kráteru ve výši 240 km, dostaneme se – za předpokladu jeho téměř perfektního kruhového tvaru – na 45 200 km², čímž by se rovnal třeba Estonsku. Hovoříme přitom jen o samotném kráteru, nicméně zkáza se od místa dopadu šířila do všech stran a řádila na desítkách milionů kilometrů čtverečních tragicky končícího druhohorního světa.
