Smrt na prahu kostela: Nešťastný konec knížete Václava

Spor o vztah k Říši je nejčastěji uváděn jako důvod rozkolu mezi bratry, který ale mohl mít i kořeny v již dřívějších sporech mezi Ludmilou a Drahomírou. 

Mučedník

Legendy se shodují na jediném: k události došlo v pondělí 28. září ráno, když Václav mířil do kostela. Bratra Boleslava měl přemoci, ale protože ho nechtěl zabít, jen ho odzbrojil a pokračoval v cestě. Tu ho ale měli dostihnout Boleslavovi přívrženci a ubít ho. Legendy se pak rozcházejí hlavně v detailech - kdo zasadil smrtelnou ránu, co řekl či neřekl Václav a podobně. Nejdůležitějším rozdílem zůstává, zda šlo o akci důkladně plánovanou (jak v některých legendách naznačuje zaznamenaný příběh o poradě na Hněvsově dvoře), nebo spíše impulzivní.

První kroky k posílení kultu sv. Václava učinil právě Boleslav, když nechal přenést jeho ostatky tři roky po činu (který proběhl buď roku 929 či spíše roku 935) do Prahy. Z Václava se postupně stal světec, patron českých zemí, ideální vladař a křesťan. Jako jeden z mála českých králů je relativně známý i mimo české země. Jedna z nejpopulárnějších anglických koled Good King Wenceslas vypráví příběh o tom, kterak se Václav vypravil s pážetem obdarovat na Štěpána chudého muže. V české kultuře pak má své zásadní místo Svatováclavský chorál, který se dočkal řady hudebních aktualizací. 

Ať už se pondělního rána cestou do kostela stalo cokoliv, ať už šlo o promyšlenou vraždu, impulzivní čin či sérii nešťastných náhod, jedno je jisté: Václav se stal symbolem české státnosti a zemským patronem, ke kterému se po tisíciletí poddaní české koruny obraceli, aby „jim nedal zahynouti“. Symbolický význam pak nese i dnes. Právě kolem jeho sochy se shromažďují nejrůznější demonstrace.