Slávka Peroutková: Oddaná a vytrvalá dáma
Většinu života prožila s Ferdinandem Peroutkou, publicistou, spisovatelem a výraznou osobností. Několikrát se zdálo, že se jejich cesty rozdělí vlivem okolností. Obětovala by pro něj takřka cokoliv.

Zleva redaktor Hlasu Ameriky Ivo Ducháček alias Martin Čermák, Slávka Peroutková, dr. Jan Mládek a Ferdinand Peroutka. (foto: Profimedia)
Její život patří k těm, o kterých se říkává: „neměly to jednoduché“. Se svým mužem prožila mnohé těžké chvíle a po jeho smrti nepřestala pečovat o jeho odkaz. Slávka byla domácká podoba Jaroslavy, ale ona sama tuto variantu používala i ve svém dospělém životě jako takřka oficiální. Narodila se v roce 1922 v trutnovské rodině Fenclů. Otec pocházel z rodiny divadelníků, ale sám spíše podnikal. Založil si cestovní kancelář a na Jadran vozil movité české rodiny. Slávku vzal na výlet luxusní lodí po Středozemním moři. Navštívili Francii, Španělsko a Afriku. Rodině se dařilo, otec mohl zakoupit dům v Praze na Novotného lávce.
Divadelní prostředí širší rodiny ji lákalo, setkala se například s Karlem Hašlerem. Snila o herecké dráze. Jak později vzpomínala: „Bylo mně asi třináct čtrnáct let, když mě mamička vzala do kina Lucerna na film mládeži do šestnácti let nepřístupný. Hráli Královnu Kristinu s Gretou Garbo – to byl můj typ: tak krásná a tak nešťastná. To bude můj život!“ Přestože se k divadelníkům, byť ochotnickým, dostala, herečkou v pravém slova smyslu se nestala.
Sekretářkou
V jejích šestnácti letech, bylo to v květnu roku 1938, do života celé rodiny zasáhla tragická událost: její otec spáchal za nejasných okolností sebevraždu. Důvodem mohly být podnikatelské obtíže, tehdejší situace v cestovním ruchu byla složitá a otci se nepodařil plán výstavby hotelu. Rodina se tím dostala do ekonomických problémů a jedno z řešení bylo Slávčino přestěhování z Prahy do Dvora Králové. Právě tam jejich příbuzní vlastnili hotel. Učila se vařit, hospodařit, procvičovala jazyky a připravovala se na profesi sekretářky.
Po svém návratu do Prahy pracovala v administrativě oddělení tělovýchovy neblaze proslulého Kuratoria pro mládež zřízeného nacisty. Po válce pak sháněla práci, opět v administrativě. Chtěla také využít své znalosti cizích jazyků. Prostřednictvím kamarádky Evy se setkala s jejím otcem Ferdinandem Peroutkou. Ten se krátce před tím vrátil z koncentračního tábora. Slovo dalo slovo a Slávka nastoupila jako sekretářka šéfredaktora do Svobodných listů Ferdinanda Peroutky. „Neměl to s ní tehdy snadné, nebyla to sekretářka k pohledání. Neznala jména, souvislosti, měl s ní různé obtíže. Dokonce ji přinesl slovník Who is who, aby si ho nastudovala,“ konstatuje historik Martin Groman.
Sekretářka k pohledání to tedy zřejmě nebyla, ale jejich pracovní vztah posléze přerostl v lásku. Slávce bylo 23 let, Peroutka překročil padesátku a byl samozřejmě ženatý. Jeho manželství však zřejmě utrpělo řadu trhlin během několikaletého odloučením za protektorátu. „Poměrně rychle se po Praze roznesla zpráva o našem nerovném vztahu. Dělilo nás 27 let – on ženatý, veřejně známý, já velké nic. Pražská společnost se rozdělila do dvou táborů, ten větší ale stál na straně Peroutky,“ napsala ve své vzpomínkové knize Slávka.
Půjdu s ním
Možnosti, jak se uživit, se pro Peroutku omezovaly na občasný novinový článek či drobný příspěvek do BBC. A to doma platil za novináře s velkým N a těšil se mimořádné přízni a uznání. Zároveň ale také nechtěl, aby Slávka pracovala. Stále ji chtěl uživit on sám… Na Slávku pak čekalo další těžké rozhodnutí její života: „Na jaře 1949 jsem v Paříži zjistila své těhotenství. Malého, chytrého Ferdíka bych velice uvítala, i třeba nemanželského, ale naše finanční situace to prostě nedovolovala.“
Život za oceánem
Zahájení vysílání Rádia Svobodná Evropa přineslo oběma naději – nejen na profesní uplatnění, ale i zlepšení finanční situace. Peroutka se roku 1951, kdy rádio začalo vysílat, stal jeho ředitelem a Slávka pracovala v administrativě, působila jako hlasatelka, a také psala rozhlasové texty. Zásadní změna v jejich životě nastala, když se přestěhovali do Kanady a posléze do Spojených států amerických. Po smrti Peroutkovy manželky, a také po složitém Slávčině rozvodu, nastal konečně čas na jejich svatbu. Vzali se po desetiletém vztahu v březnu 1955.
Peroutkovi se v USA stýkali s krajany, nikdy ale zcela nezapadli. Ferdinand Peroutka navíc exil snášel jen velmi obtížně. Mohlo to souviset také s jeho zdravotními problémy – trpěl depresemi a to se promítalo i do vztahu se Slávkou. Někdy prý s ní téměř nepromluvil, empatická Slávka však o něj obětavě pečovala. Manželé se přestěhovali k jezeru Lost Lake, kam za nimi jezdila řada exulantů. Právě tam je také navštívil v roce 1968 i Václav Havel.
Peroutkovy zdravotní obtíže se však prohloubily s novou nemocí – rakovinou plic. Po několikaměsíční léčbě v roce 1978 nakonec umřel. Jeho smrt Slávku těžce ranila. Šestapadesátiletá vdova zůstala po 33letém vztahu sama – bez dětí i možnosti vrátit se do své rodné země. Svým způsobem ovšem její život s Ferdinandem pokračoval. Své úsilí zaměřila na zpracování jeho archivu, pozůstalosti a také vydání jeho literárních děl. Historik Martin Groman říká: „Už rok po Peroutkově smrti vyšel u Škvoreckých Peroutkův román Pozdější život panny a ona sama sbírala materiál pro vzpomínkovou knihu.“
Zpátky doma
Období po listopadu 1989 přineslo Slávce zcela nové možnosti. Několikrát navštívila rodnou zemi, z níž odešla před dlouhými 42 lety. V roce 1993 se pak definitivně do Československa přestěhovala. Oslavila v té době 71. narozeniny, ale s energičností sobě vlastní se opět pustila do „peroutkovské práce“. Po dlouhých desetiletích, kdy jeho jméno stálo na indexu nepřátel socialistického státu, se znovu směl vydávat. S neúnavností sobě vlastní se věnovala všemu, co se jménem jejího manžela, s jeho odkazem mohla sdělit veřejnosti.
Vznikla Společnost Ferdinanda Peroutky, která sdružuje sympatizanty a badatele, stejně tak Cena Ferdinanda Peroutky pro novináře. Vydávala jeho texty, připravila také vzpomínkovou knihu Třetí ženou svého muže. V roce 1991 také převezla Peroutkovy ostatky zpět do Československa, do země, kam celou svou osobností patřil. Slávka Peroutková zemřela po dlouhé nemoci v roce 2017. Právě díky její neutuchající aktivitě česká veřejnost na Ferdinanda Peroutku nedokázala zapomenout.