Rostliny starého kontinentu: Nejvzácnější pivoňky Evropy

Pivoňky jsou poměrně náročné na kvalitu přírodního prostředí a jeho změny a také se jen pomalu šíří, protože mají velká a těžká semena. I hojnější druhy mají obvykle pouze ostrůvkovitý areál, přičemž jednotlivá místa výskytu mohou být i značně vzdálená. Proto se u některých lokalit můžeme domnívat, že vznikly druhotně, zplaněním z kultury. Jestliže k tomu ale došlo ve starověku, můžeme to dnes jen stěží dokázat. Jiné druhy jsou endemité malých území, většinou hor, ze kterých se nemohly dále šířit. Mezi ně patří i tyto nejvzácnější evropské pivoňky.

Pivoňka banátská (Paeonia banatica)

Byla popsána v roce 1828. Některými autory je považována za poddruh pivoňky lékařské, jíž je velice podobná. Liší se od ní tím, že má širší a méně dělené lístky, pouze prostřední lístek je hluboce dělený do 2–3 laloků. Rostliny mají v zemi hlízovitě ztloustlé kořeny, ze kterých vyrůstá lysý stonek. Horní tmavě zelená strana listu je lysá, spodní sivá strana je chlupatá nebo lysá.

Výška: 60 cm
Doba květu: květen, červen
Rozšíření: Roste ostrůvkovitě v jižním Maďarsku, západním Rumunsku, severním Chorvatsku a Srbsku.
Ekologie: Obvykle jako podrost listnatých lesů.
Status: Je vedená v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské Flóry a fauny, ve směrnici o stanovištích NATURA 2000. Ve státech, ve kterých se vyskytuje, je přísně chráněná i v rámci národní legislativy.

Paeonia cambessedesii

Drobnější pivoňka je příbuzná pivoňky korálové (P. mascula) a dorůstá do výšky 30–40 cm. V zemi má řepovitý kořen, z nějž vyrůstají stonky. Ty jsou stejně jako spodní strana listů purpurové. Chrupavčité listy jsou dělené do 9 kopinatých až oválných tmavě zelených lístků, nápadná je vmáčklá žilnatina na svrchní straně listů. Lístky nejsou dále dělené.

Výška: 40 cm
Doba květu: březen
Rozšíření: Baleárské ostrovy – Mallorka, Cabrera a Menorca
Ekologie: Na vápencových skalách, sutích a křovinatých strání.
Status: V přírodě je kriticky ohrožená, vedená v červené knize IUCN, v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské flóry a fauny a ve směrnici o stanovištích NATURA 2000.

Pivoňka parnaská (Paeonia parnassica)

Jedná se o nejpozději popsanou evropskou pivoňku (až v roce 1977). Podobá se některým rostlinám z okruhu pivoňky lékařské, od nichž se však na první pohled pozná podle tmavě červených květů, které jsou mezi bylinnými pivoňkami nejtmavší. Kořeny má hlízovitě ztloustlé a stonek je chlupatý, stejně jako šedozelené listy, jejichž spodní strana je šedá, pokrytá měkkými drobnými chlupy. 

Výška: 65 cm
Barva květu: tmavě červená
Doba květu: duben, květen
Rozšíření: Roste v horách na jihu Řecka v pohoří Parnassos a Elikon.
Ekologie: V řídkých lesích Abies cephalonica a na vlhkých loukách, suťových svazích a na jihozápadně orientovaných vápencových skalách v nadmořské výšce 800–1 300 metrů.
Status: Je vedená v příloze I. Bernské úmluvy o ochraně evropské flóry a fauny, ve směrnici o stanovištích NATURA 2000 a v Červené knize Řecka