Rostliny s kůrou pod zemí: Hlíznaté dřišťálovité bizarnosti

Leontice leontopetalum - v ideálních podmínkách dorůstá až půlmetrové výšky

Bongardia chrysogonum

Rod Bongardia obsahuje pouze dva druhy. U obou z nich je v zemi poměrně velká hlíza s kůrou na povrchu. Z ní vyrůstají lichozpeřené listy (lodyhy jsou bezlisté), většinou s purpurovou skvrnou na bázi, které se na povrchu půdy objevují dost daleko od sebe. Kvůli tomu lze jen obtížně určit, kde se hlíza nalézá.

Žluté květy mohou mít až 1,5 cm v průměru. Malé kališní lístky jsou zelené, někdy s červeným vnějším okrajem; velké korunní se zbarvují žlutě. Obvykle jich bývá šest, vzácně osm. Květy nemají nektária, čímž se liší od zbývajících dvou rodů. Nektar však produkují drobné póry na bázi korunních lístků.

V Turecku byly hlízy Bongardií využívány v lidovém lékařství především při léčbě močových cest a prostatických potíží. Účinnou látkou jsou saponiny, především leontosid a hederacosid.

Výška: obvykle kolem 10 cm, na živném stanovišti až 40 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: Turecko, Kypr, Blízký východ (Sýrie, Izrael, Jordánsko); Přes Afganistán zasahuje do střední Asie, nalezen byl také v severní Africe.
Ekologie: Kamenité pastviny, hrany skal v kapsách s hlubší půdou, mělce obdělávaná pole. Obvykle roste na vápencích.
Status: nezvěstný na Peloponésu a na ostrovech Rhodos a Chios

Leontice leontopetalum

Do rodu Leontice patří celkem tři druhy, přičemž Leontice leontopetalum je z nich nejznámější. Až půl metru pod povrchem země se skrývá relativně velká hlíza této rostliny. Je krytá silnou korovou vrstvou, která postupně přirůstá a rozpraskává podobně jako borka stromů.

Stonek je vzpřímený a nese dva i více listů, jejichž tvar dal rostlinám latinské jméno – okrouhlé lístky se totiž podobají lvím stopám. Květenství tvoří řídká lata. Žluté květy mají zvětšené kališní lístky, korunní lístky jsou přeměněné v medníky.

Syrové hlízy jsou jedovaté. V pouštích Střední Asie se však přesto v době nouze sbíraly, nechávaly kvasit a pálil se z nich destilát. Na Blízkém východě se čerstvá šťáva z hlíz používala při léčbě epilepsie.

Výška: 20 cm, v živných podmínkách i přes 50 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: Jižní Bulharsko, Peloponéz, řecké ostrovy včetně Kréty, Turecko, Blízký východ, Írán a Pákistán. Roste také v severní Africe, v Egyptě a v Libyi.
Ekologie: Pustinné lokality s hlubší půdou, občas se vyskytují i ve skalních sutích. Časté jsou na extenzivně obdělávaných polích.
Status: červený seznam Bulharska

Gymnospermium altaicum

V rámci rodu Gymnospermium bylo popsáno kolem deseti druhů. Ty mají v zemi obvykle menší hlízy s tenkou kůrou, z nichž vyrůstá jeden nebo vzácněji více stonků. Stonek nese jeden list, květenství je hroznovité.

Žluté květy se stavbou podobají rodu Leontice, mají však dlouhou čnělku a malou bliznu. Plody pukají velice brzy a z nich vypadávající semena dokončují svůj vývoj až v půdě. Odtud pochází latinské jméno rodu, složené ze slov gymnos – nahé a spermium – semeno.

Výška: kolem 10 cm.
Barva květu: žlutá s oranžovým žilkováním.
Rozšíření: Vyskytuje se ostrůvkovitě na Altaji – v Kazachstánu a Číně. V Evropě na Krymu, na jižní Ukrajině a na hranicích Moldávie a Rumunska se vyskytuje poddruh G. altaicum subsp. oddesanum, který má nitky delší než medníky. Občas bývá řazen do samostatného druhu G. oddesanum. Na Peloponésu roste velice vzácně poddruh G. altaicum subsp.peloponnesiacum. Liší se tím, že listové laloky jsou okrouhlejší a kratší.
Ekologie: křovinaté porosty, pastviny, řídké lesy.
Status: chráněný v Rusku, na Ukrajině a v Rumunsku, kriticky ohrožený v Řecku.