Rostliny do extrémních výšek: Prvosenky s medvědíma ušima
K zajímavým prvosenkám, se kterými se setkáváme nejen v přírodě, ale i na skalkách a v zahradách, patří takzvané aurikule. Původní botanické druhy aurikulí jsou vysokohorské skalní byliny vybavené pro život v extrémních horských podmínkách
Prvosenka aurikule (Primula auricula)
Prvosenka aurikule je nejznámějším a nejrozšířenějším druhem, po němž byla pojmenována celá skupina. Oddenek má krátký, silný. Listy jsou okrouhle obvejčité, na kraji úzce chrupavčité. Na snímku Prvosenka aurikule ve svém přirozeném vysokohorském prostředí.
Výška: až 20 cm
Barva květu: žlutá
Rozšíření: Karpaty, Alpy, na Balkáně
Ekologie: roste především na skalách, ve skalních štěrbinách, převážně na vápencích
Status: chráněná v Maďarsku, Rakousku, Německu, Itálii, ve Slovinsku, Švýcarsku a na Slovensku
Prvosenka aurikule byla díky tvaru listů lidově nazývána také medvědí ouško. V Čechách byla donedávna považována jen za vysazovanou a místy zplanělou. V roce 1998 však byla nalezena na skalách v Moravském Krasu v NPR Vývěry Punkvy. Tamní výskyt může být původní.
Prvosenka srstnatá (Primula hirsuta)
Prvosenka srstnatá má také obvejčité až okrouhlé listy, které vyrůstají v přízemní růžici. Květní stvol rostliny je krátký, 3–9 cm vysoký, většinou nepřerůstá listy. Květy s růžovou až červenou korunou a bílou skvrnou v ústí jsou sdruženy ve 2–5květém okolíku.
Výška: 3–10 cm
Barva květu: růžové, světle fialové
Rozšíření: Pyreneje, Alpy
Ekologie: roste ve skalních štěrbinách na kyselých horninách subalpínského a alpínského pásma
Status: chráněná v Itálii, Švýcarsku, Německu a Rakousku
Zahradní aurikule
Zahradní aurikule jsou větší než plané druhy a to nejen vzrůstem, ale rovněž velikostí květů. Na jejich šlechtění se podílelo snad všech 21 popsaných druhů, základem jsou však Primula auricula a Primula hirsuta. Zahradní odrůdy kvetou až neuvěřitelnými barvami a jejich kombinacemi, s nimiž se nesetkáme u žádných jiných pěstovaných rostlin. Je obvyklé, že střed květu je bílý nebo žlutý a volná část kališních lístků tmavší – objevuje se červená, žlutá, oranžová, modrá, hnědá, zelená či skoro černá. Některé květy jsou i troj- nebo čtyřbarevné.
Variabilita se umocňuje tím, že jednotlivé barvy do sebe můžou buď volně přecházet, nebo jsou ostře ohraničené. Některé rostliny jsou navíc ojíněné a to včetně květů. Voskovité vločky na tmavých nebo zelených květech vypadají jako jinovatka. Samozřejmě existují také aurikule plnokvěté.
Jako okrasné rostliny se pěstují již od středověku. Do Anglie je v 16. století dovezli Vlámové, kteří utíkali před náboženskými válkami. Usídlili se v anglických hrabstvích Lancashire a Yorkshire a právě tady vzniklo křížením aurikulí obrovské množství nových hybridů. Tradice pěstování aurikulí zůstala v Anglii dodnes živá, jsou zde specializované zahradní školky a pořádají se pravidelné výstavy.
Od zbývajících druhů prvosenek se aurikule na první pohled liší kožovitými, celokrajnými a často i pomoučněnými listy. Nejvíce, někdy značně podobných druhů, roste v Alpách (přesně 18 z celkem 21). Mnohé se endemicky vyskytují jen na malých územích a jsou vzácné a chráněné.
