Proudová stíhací esa studené války: Jevgenij Pepeljajev
Létal již za druhé světové války, avšak skutečné žně pro něj znamenal korejský konflikt. Sovětský pilot Jevgenij Pepeljajev zde zaznamenal 19 sestřelů

Nikolaj Vasilievič Suťagin and Jevgenij Pepeljajev (vpravo). (foto: Wikimedia Commons, CC0)
Budoucí legendární velitel a pilot Jevgenij Pepeljajev (1918-2013) se narodil na Sibiři v rodině železničního dělníka. Když starší bratr vstoupil do letectva, rozhodl se jít v jeho stopách a začal pracovat v aeroklubu. V roce 1938 absolvoval vojenskou leteckou školu a byl přidělen k jednotce na Dálném východě. Za druhé světové války opakovaně žádal o přeložení, aby mohl bojovat.
Velení mu však nevyhovělo a Pepeljajev strávil většinu války jako instruktor. Až v roce 1945 jej jmenovali zástupcem velitele 300. stíhacího leteckého pluku a zapojil se do bojů s Japonci v Mandžusku, kde odlétal 20 misí a zničil několik pozemních cílů. Do března 1946 Pepeljajevova jednotka dohlížela na rozmístění amerických vojsk v Koreji.
Po návratu do SSSR byl Pepeljajev v prosinci 1947 jmenován výkonným důstojníkem 196. stíhacího leteckého pluku – jedné z prvních jednotek s proudovými La-15. V létě 1949 pluk obdržel nejmodernější stroje MiG-15. Po vypuknutí korejské války se Pepeljajev stal velitelem pluku. Společně se 176. plukem jeho jednotka odešla do Mandžuska k podpoře čínských sil. V čele svých migů Pepeljajev poprvé zaskóroval 20. května 1951, kdy zasáhl jeden F-86.
V červenci sestřelil další F-86 a námořní F9F, 6. října si připsal dva stroje Sabre při jediném letu. Jak přibývalo odlétaných misí, skóre narůstalo. Nakonec se po 109 misích a 38 vzdušných bitvách zastavilo na 19 sestřelech (14 F-86, 2 F-84, 1 F-80, 2 F9F). Většiny vítězství dosáhl na migu s číslem 325 s rudou přídí. V roce 1952 byl vyznamenán Zlatou hvězdou Hrdiny Sovětského svazu a převelen domů.
V SSSR Pepeljajev působil v různých velitelských funkcích a testoval nové stroje včetně MiG-17. V roce 1958 absolvoval vojenskou akademii. Jeho letecká kariéra skončila v roce 1961, kdy při havárii utrpěl zranění hlavy. Poté pracoval na velitelství v Moskvě až do roku 1973, kdy odešel do výslužby. Zemřel v 95 letech.