Proč si většina lidí nepamatuje žádné zážitky z velmi raného dětství?
Spoustu zajímavých věcí zažíváme už od narození. Proč si na ty úplně nejstarší zážitky obvykle nevzpomínáme?
Nevzpomínáme si na nejdramatičtější okamžiky svého života, jako je příchod na svět, první krůčky a slova, ani na mnohé další zážitky, často až do mateřské školky.
Paměť je nesmírně užitečná, důležitá a stále ještě dost záhadná. Tušíme, jak asi funguje, ale detaily nám doposud unikají. Jednou z velkých záhad paměti je takzvaná infantilní neboli dětská amnézie. Jednoduše řečeno, lidé si obvykle nepamatují vůbec nic, co se událo zhruba do věku 3,5 let a u někoho až asi do 6 let.
Když se narodí lidské dítě, tak má v mozku asi 86 miliard nervových buněk, neuronů. To je asi jedna čtvrtina počtu hvězd v Mléčné dráze. A když dítě začne růst, tak se mu v mozku vytvoří asi 700 až 1000 nervových spojů za sekundu. Proto se lidé v dětském věku tak nesmírně rychle učí. Proč ale tedy v prvních letech života nefungují vzpomínky?
TIP: Malí ochránci spravedlnosti: Smysl pro férové jednání je lidem vrozený
Vědci nedávno uspořádali experiment na laboratorních myších, u nichž sledovali ukládání vzpomínek na nepříjemné zážitky. Celou pravdu neodhalili, ale zjistili, že myši o vzpomínky nepřicházejí a nepřemazávají je novými. Mění se u nich dostupnost těchto vzpomínek. A to je prý možná vysvětlení, co se děje s nejstaršími vzpomínkami ze života každého z nás. Nejspíš je stále máme někde v mozku. Jenom si je už nemůžeme vybavit.
