Pozdrav z pravěku: Přesličky, tajemné příbuzenstvo kapradin

Přesličky jsou vytrvalé byliny s plazivými oddenky, které můžou výjimečně na bázi dřevnatět. Podzemní oddenky jsou článkované, postranní někdy tloustnou a vytvářejí hlízky s bohatstvím zásobních látek. Mykorhizní (funkčně spojené s houbami) kořeny vyrůstají z uzlin. Lodyhy mají poměrně složitou stavbu se systémem vzdušných a vodovodných dutin. U některých druhů se lodyhy i několikanásobně větví, mohou být stálezelené či opadavé. Zároveň přebírají asimilační funkci za zakrnělé šupinovité listy, které rostou v přeslenech v uzlinách, srůstají a vytvářejí pochvu. 

Některé druhy přesliček mají dvojí lodyhy: Jednak jarní nezelené, které mají na koncích výtrusné klasy a potom letní, jež jsou zelené, ale neplodné. Jiné druhy mají jediný typ lodyhy – zelený s výtrusnými klasy. Výtrusy přesliček mají na povrchu čtyři dlouhá úzce páskovitá ramena, tzv. mrštníky, která se ve vlhku svinují a za sucha roztahují. Udržují tak vždy několik výtrusů u sebe. Ačkoli jsou výtrusy tvarově shodné, fyziologicky se rozlišují na samčí a samičí.

Přesličky dokážou hromadit oxid křemičitý, který zpevňuje stonky. Proto se stonky dříve využívaly k leštění dřeva nebo k drhnutí nádobí. Zároveň tyto rostliny obsahují flavonoidy a jiné polyfenoly, dále pak saponiny. Zajímavý je obsah thiaminasy, enzymu, jenž rozkládá vitamín B1. U některých druhů byly prokázány piperidinové alkaloidy, zejména nikotin. Proto jsou tyto druhy považovány za jedovaté. Výluh ze stonků přesličky největší (Equisetum telmateia) se používá jako alternativní fungicid, který účinkuje například na černou skvrnitost listů růží. (foto: Shutterstock)

Přeslička obří (Equisetum giganteum)

Největší známá přeslička, jejíž stonky jsou však jen asi 3–4 cm široké. Proto jsou delší lodyhy poléhavé a zachycují se o okolní vegetaci. Občas se jako zajímavost pěstuje v botanických zahradách. (foto: Wikimedia Commons, El Funcionario, CC BY-SA 4.0 + Tereza Samková)

Výška: I více než 10 metrů
Rozšíření: Subtropy a tropy Jižní Ameriky od Mexika po Uruguay
Ekologie: Roste mezi křovinami v močálovitých územích

Přeslička největší (Equisetum telmateia)

Největší evropská přeslička, která na vhodných stanovištích vytváří husté dominantní porosty. Mladé plodné klasy a rašící stonky indiáni vařili a jedli jako zeleninu a léčivou rostlinu. Výluh ze stonků se používá jako alternativní fungicid, který účinkuje například na černou skvrnitost listů růží. (foto: Wikimedia Commons, Martin Kozák, CC0 + Tereza Samková)

Výška: Více než 50 cm
Rozšíření: Evropa, Asie, severní Afrika, západní pobřeží S. Ameriky
Ekologie: Roste u pramenišť, na vlhkých sutích a podél cest v přistíněných lokalitách. Často na vápencích

Přeslička rolní (Equisetum arvense)

Náš nejběžnější druh přesličky. Jarní stonky a kořenové hlízky sloužily v době nouze jako zelenina. Bylo však nutné je uvařit a vodu několikrát vyměnit. Tato přeslička neobsahuje větší množství alkaloidů, na rozdíl od jiných druhů není jedovatá a sbírá se jako léčivá rostlina. Účinná látka má mírně močopudný účinek, pomáhá při infekcích močového traktu a při kaméncích. Vně se používala při poraněních a popáleninách, zpevňuje lámavé nehty a vlasy. Lidové léčitelství přesličku využívalo k zástavě vnitřního krvácení a při dalších onemocněních jako jsou tuberkulóza nebo dna. Stonky se také využívaly v barvířství. (foto: Wikimedia Commons, AnRo0002, CC0 + Tereza Samková)

Výška: Až 30 cm
Rozšíření: Na severní polokouli
Ekologie: Hojná na výživných hlinitých a jílovitých půdách s vlhkou spodinou na polích, podél cest a příkopů. Obtížný plevel

Přeslička zimní (Equisetum hyemale)

Poměrně mohutná přeslička s nevětvenými lodyhami, které zůstávají i v zimě zelené a na dotek jsou drsné. Protože podzemní oddenky jsou krátké a rostlina se příliš neplevelí, občas se pěstuje jako zahradní vlhkomilná rostlina – především americký poddruh E.h. affine, který je ještě vzrůstnější a prodává se pod neplatným jménem E. japonicum.

Rostlina je jedovatá, její použití bylo v minulosti obdobné jako u přesličky lesní. Dříve také sloužila na broušení a leštění dřevěných a kovových povrchů. Z dutých stonků vyráběli indiáni píšťalky. Dnes ji můžete vidět jako doplňkovou zeleň při aranžování rostlin, především ikebany. (foto: Wikimedia Commons, VijghenPh, CC BY-SA 2.5 + Tereza Samková)

Výška: Až 150 cm
Rozšíření: Evropa, Severní a Střední Amerika, Asie
Ekologie: Roste na březích potoků, v příkopech a v lužních lesích
Status: V České republice je považována za ohrožený taxon (C3)

Přeslička skřípinovitá (Equisetum scirpoides)

Jemná drobná přeslička s nevětvenými nebo málo větvenými lodyhami, které zůstávají zelené i v zimě. Sterilní a fertilní lodyhy nejsou odlišené. Vytváří husté a nízké porosty, proto se občas prodává jako okrasná zahradní rostlina pro jezírka. (foto: WikimediaCommons, H. Zell, CC BY-SA 3.0 + Tereza Samková)

Výška: Maximálně 20 cm
Rozšíření: Sever S. Ameriky, sever Asie a Evropy, Grónsko
Ekologie: Tundra, vlhké řídké lesy, rašeliniště

Přeslička lesní (Equisetum sylvaticum)

Tato přeslička je jedovatá pro vysoký obsah alkaloidů. Výluh z natě sloužil na výrobu šamponu proti vším. Dnes má použití jako fungicid a insekticid v alternativním zemědělství. (foto: Wikimedia Commons, Trachemys, CC BY-SA 4.0 + Tereza Samková)

Výška: Až 50 cm
Rozšíření: Evropa, sever Asie, Japonsko, sever S. Ameriky, jižní Grónsko
Ekologie: Vlhké jehličnaté lesy, na severu a v horách roste též na loukách