Pohromy, které měnily dějiny lidstva: Rozbouřená Žlutá řeka usmrtila miliony
Výbuch supervulkánu, který mohl vyhladit lidstvo, řádění tsunami na Sumatře, jež podnítilo největší humanitární pomoc v dějinách, nebo sopečná erupce na Islandu, která nepřímo přispěla k vypuknutí Velké francouzské revoluce. Největší přírodní katastrofy měly často nečekané následky pro celý svět
Během záplav roce 1931 přiznala Čína „pouze“ 145 tisíc obětí. Ve skutečnosti jich mohly být čtyři miliony.
Fotogalerie 3
Obyvatelé Číny se odpradávna pokoušeli zkrotit Žlutou řeku neboli Chuang-che budováním hrází, avšak za poslední tři tisíce let tyto zábrany bezmála 1 500krát selhaly. Roku 1887 se protrhla hráz u čínského Kchaj-fengu v provincii Che-nan. Mohutná přívalová vlna doslova smetla 600 vesnic a měst a v rovinatém okolí se živel rychle šířil, až nakonec zasáhl území o rozloze asi 130 000 km² (téměř dvojnásobek České republiky).
Před valícími se masami vody neměli lidé šanci uniknout: Katastrofa si vyžádala bezmála 900 tisíc životů a další dva miliony obyvatel se ocitly bez střechy nad hlavou. Mezi těmi, kdo přežili, se navíc rozšířila epidemie tyfu a cholery, jíž následně podlehl další milion Číňanů. Zdálo se, že neštěstí už nemůže být větší – ale opak byl pravdou.
Trojité utrpení
V roce 1931 totiž čínské řeky předvedly svou převahu podruhé, tentokrát s ještě ničivějšími následky. Po nezvykle tuhé zimě roku 1930 tály na jaře ledy a vzápětí se přidaly i neustávající silné deště. Toho roku se navíc centrální Čínou přehnalo nezvyklé množství cyklonů. A katastrofa na sebe nenechala dlouho čekat: Rozvodnila se nejen Žlutá řeka neboli Chuang-che, ale i Jang-c’-ťiang a Chuaj-che.
Čína tehdy sice přiznala „pouhých“ 145 tisíc obětí, reálné odhady se však pohybují mezi 850 tisíci a čtyřmi miliony. Asi 80 milionů obyvatel přišlo o střechu nad hlavou a v postižených oblastech propukaly epidemie tyfu a cholery, jimž pak podlehly další statisíce Číňanů. Sled tragických událostí završil hladomor, který si také vyžádal statisíce obětí, a podle dobových záznamů donutil zbídačený lid i ke kanibalismu. Ačkoliv přesný počet mrtvých neznáme, představuje série neštěstí na Žluté řece zřejmě nejhorší přírodní katastrofu v dějinách.
A když už se zdálo, že utrpení čínských obyvatel přece jen skončí, udeřily divoké vody potřetí. Tentokrát však nebyla na vině příroda, nýbrž člověk. V obavách z japonského vojska postupujícího do země vyvolala v roce 1937 čínská vláda katastrofu tím, že vyhodila hráze na Žluté řece do povětří. Podle odhadů si „řízené neštěstí“ vyžádalo na 900 tisíc obětí.
Poručila Čína vodě?
V roce 1955 zahájila Čína ambiciózní padesátiletý plán na vybudování protipovodňových opatření: Zahrnoval rozsáhlou výstavbu, opravy a zesílení hrází, zalesňování ve sprašových oblastech i vznik řady přehrad. Klíčovým prvkem se stala nová obří elektrárna, která měla navíc pokrýt potřeby překotně rostoucí ekonomiky.
V roce 2012 se přehrada Tři soutěsky na řece Jang-c’-ťiang v provincii Chu-pej dostala do plného provozu. Gigantický projekt však od počátku čelí kritice kvůli malé efektivitě i nešetrnosti vůči životnímu prostředí. Jakákoliv havárie by navíc mohla vyvolat katastrofu nedozírných rozměrů.
