Pětice masožravých rostlin vybavených padacími pastmi
Konvice masožravých rostlin jsou pozoruhodným jevem v rostlinné říši. Jde o pasivní padací pasti, které vznikly složitou přeměnou listu a vytvořily se nezávisle na sobě u třech nepříbuzných rostlinných skupin. Jednu skupinu pasivních padacích pastí představují špirlicovité, druhou skupinou masožravých rostlin s konvicemi jsou láčkovky a třetí reprezentuje osamělý druh láčkovice australské
Heliamphora nutans
Heliamphory obývají svět stolových hor ve Venezuele. Jejich láčky mají tvar kornoutovitě svinutého listu a nejsou kryté víčkem. Přebytečná dešťová voda je sváděna žlábkem ke kořenovému systému. V dolní partii láčky je vždy tekutina. List neprodukuje enzymy, k trávení potravy plně využívá přítomné bakterie. Tento druh byl popsán již v roce 1840 z nejvyšší stolové hory – Roraimy.
Květ: bílý poměrně velký, čtyřčetný; Listy: kornoutovité, až 40 cm dlouhé; Rozšíření: stolová hora Roraima; Ekologie: vysokohorské slatinné louky
foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Láčkovice australská (Cephalotus follicularis)
Krátký oddenek je zakončený přízemními růžicemi s tuhými listy. Láčka má vakovitý tvar krytý víčkem a po jejích stranách jsou šikmá křidélka, která navádějí hmyz k hrdlu. To je tvořeno límcem odstávajícím od těla láčky. Víčko má průsvitná okénka, která dezorientují hmyz v okamžiku, kdy se podle světla snaží ulétnout ven z láčky. Láčky, jejichž hlavní kořistí jsou mravenci, vydrží rok i déle. V nich je obsažena trávicí tekutina.
Výška: 10 cm; Květ: bílý, drobný, šestičetný; Listy: Dvojího typu – jedny jsou ploché, kopisťovité, druhé přeměněné v konvicovité láčky. Rostlina při růstu tvoří střídavě kruh jednoho nebo druhého typu listů.; Rozšíření: jihozápadní Austrálie u města Albany; Ekologie: stále vlhká slatiniště přistíněné vlhkomilnými keři.
foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
Darlingtonie kalifornská (Darlingtonia californica)
Láčky jsou při bázi úzké a na vrcholu se rozšiřují v kulovitou kápi s četnými splývavými světlými okénky, která matou hmyz hledající cestu ven. Ze zevního okraje otvoru vyrůstá kolmo dolů dvoucípý zástěrovitý přívěsek, který je pokryt nektarovými žlázkami. Láčky se během růstu stáčejí tak, že jejich otvory směřují od trsu ven. Vnitřní lem vstupního otvoru je svinutý v límec, což spolu s četnými dolů směřujícími chlupy brání vylezení kořisti. Buňky vnitřní stěnové výstelky vyměšují do láčky vodu, která je prostá enzymů. Předpokládá se, že zachycené živočichy rozkládají přítomné mikroorganismy.
Listy: až 90 cm dlouhé; Rozšíření: západ S. Ameriky od Oregonu po severní Kalifornii; Ekologie: pobřežní močály a horské svahy poblíž pramenišť a horských bystřin.
foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Špirlice papouščí (Sarracenia psittacina)
Láčky této špirlice jsou vodorovně položené; v trsu jich bývá kolem dvaceti. V případě tohoto druhu nejde o gravitační pasti, jako je tomu u zbývajících, zde představených druhů. Slouží jako lapací pasti podobné vrši. Kořist vleze do láčky drobným otvorem, v cestě zpět jí brání nazpět ohnuté chlupy. Při zatopení dokáže tento druh lovit i vodní živočichy.
Listy: až 25 cm dlouhé; Rozšíření: jihovýchod USA; Ekologie: mokřady na březích řek, slatiniště.
foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY 4.0
Špirlice ruměná (Sarracenia rubra)
Vytváří štíhlé vzpřímené láčky kryté víčkem. V horní části láčky jsou hojné medníky, které lákají hmyz. Uvádí se, že nektar může obsahovat látky, jež mohou potenciální oběť omámit. Na vnitřní stěně se střídají hladké kluzké a ochlupené pasáže, které brání kořisti dostat se ven. Na dně je trávicí tekutina s obsahem trávicích enzymů
Listy: až 50 cm dlouhé; Rozšíření: jihovýchod USA; Ekologie: pobřežní močály, podmáčené borové lesy, slatiny.
foto: © ilustrace Tereza Samková, Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0
