Osudné posudné: Kdy vznikla daň z piva a kdo na zdanění vydělal?

Pivo bylo zdaňováno jen příležitostně. Teprve od roku 1546 se v Čechách a na Moravě stalo pravidelně vybíraným poplatkem takzvané posudné, jehož název byl odvozen od výchozí berní jednotky – vystaveného, respektive prodaného či vyšenkovaného sudu piva.

Králi do kapsy

S výnosem této daně disponoval výlučně panovník. K posudnému od poloviny 16. století přistupoval ještě takzvaný dědičný pivní tác (též dědičný pivní groš či dědičné posudné), uvalený na většinu českých královských měst a dočasně i na moravskou Jihlavu jako trest za jejich účast na protihabsburském odboji roku 1547.

TIP: Jak fungoval berňák ve středověku a jakým způsobem se vypočítávaly daně?

K nemalé radosti daňových poplatníků částka odváděná z jednoho sudu piva v 16. století postupně narůstala. Například Moravané původně z každého přiznaného sudu platili po 1 bílém groši, avšak v osmdesátých letech již taxa posudného činila pětkrát tolik. Na této úrovni pak v markrabství setrvala až do konce předbělohorské doby. Na její další zvýšení již moravská politická reprezentace na rozdíl od českých a slezských stavů nepřistoupila. Panovník sice od předposlední dekády 16. věku vytrvale žádal „šestý groš“, místo toho mu ale Moravané obvykle každoročně postupovali pro ně výhodnější „dar“ ve výši 6 000 zlatých moravských, nezávislý na výnosu posudného.