Oranžový poklad: Studené pláže poblíž Kaliningradu zaplnili lovci jantaru
Silná bouře vyvrhla na baltské pláže poblíž ruského Kaliningradu velké množství trosek, na které se okamžitě sesypaly desítky lovců pokladů se sítěmi. V zimním příboji se totiž dá najít pověstné „baltské zlato“, neboli surový jantar. Ten se v podobě charakteristických oranžovo-zlatých nugetů nachází jak pod zemí, tak pod mořem.
Kaliningradský jantar se cení na více než tisíc dolarů za kilogram a je oblíbený zejména na černém trhu. Odhaduje se, že 90 % světových zásob jantaru se nachází v Kaliningradské oblasti na Sambijském poloostrově. Proces tvorby baltského jantaru je datován v eocénu, přibližně 44 miliónů let nazpět.
Obchod s baltským jantarem má tisíciletou tradici. Již v díle Germania, sepsaném kolem roku 98, se římský historik Cornelius Tacitus zmiňuje o lidech, které nazýval Aesti a jejich spojení s obchodem s jantarem pocházejícím z právě oblasti Baltu.
Několik jmen pro totéž
Jednou z pozoruhodných vlastností jantaru je jeho schopnost vytvářet při tření záporný náboj statické elektřiny. K tomuto poznatku dospěl už v 6. století př. n. l. Thales z Milétu. Jantar (v řečtině elektron) tak dal ve většině jazyků název elektřině.
TIP: Medový poklad i okno do pravěku: Krása zkamenělé pryskyřice
Němci říkají jantaru bernstein (hořící kámen, protože jantar skutečně snadno vznítí), Angličané amber (od ambry – vonné látky vylučované velrybami) a Číňané chu-pcho, což znamená tygří duše. Staří Číňané totiž věřili, že duše tygra se po smrti mění v jantar. Pro české označení jantar se předpokládá litevský původ odvozením ze slova gintaras. V některých starších učebnicích mineralogie se můžete setkat s pojmenováním sukcinit.
