Obratný kozorožec alpský: Akrobat skalních říms

V současné době má kozorožec alpský (Capra ibex) v rámci IUCN (Mezinárodní svaz ochrany přírody) status „málo dotčený“. Podle posledních odhadů čítá současná populace asi 31 500 jedinců. Na jejich stavy má kromě predátorů vliv i turistický ruch, pytláci, ale také izolovanost jednotlivých skupin a potencionální možnost příbuzenského křížení. Nicméně se zdá, že počet kozorožců v rámci Alpského pohoří zdárně roste a oblast jejich výskytu se rozšiřuje. Kvůli údajným léčivým účinkům jednotlivých částí těl kozorožců byl druh téměř vyhuben. Reintrodukci už v 19. století zahájil italský král Vittorio Emanuell II.

Na skále jako doma

Kozorožec alpský se živí trávou a mechem, občas i větvičkami stromů. V případě potřeby se dokáže postavit na zadní, opřít přední nohy o kmen stromu a dosáhnout tak i na vyšší větve. Nejaktivnější je ráno a pak pozdě odpoledne, během dne odpočívá. V zimě se jeho denní aktivita mění na nepřetržité hledání potravy. Vždy se ovšem zdržuje poblíž zdroje vody. 

Kozorožci se v teplých měsících zdržují v nadmořských výškách kolem 2 600 až 3 000 metrů. V zimě bývají k vidění i v úrovni kolem 500 m n. m. Tito sudokopytníci jsou excelentními horolezci, kteří se s jistotou pohybují na drobných skalních výstupcích a úzkých římsách. Útesy a strmé skály používají jako svůj hlavní úkryt před predátory a zdržují se zde po většinu dne. Pouze při hledání potravy se vydávají na přístupnější místa, kde musí být ostražití především před vlky, medvědy a liškami.

Legenda o zlatých rozích

Italové jim říkají stambecco, Němci steinbock a Slovinci kozorog. Zvíře se mimo jiné objevuje ve znaku Triglavského národního parku a ve známé slovinské legendě, která líčí příběh bílého kozorožce se zlatými rohy, jenž v srdci nedotčených hor hlídal poklad ukrytý v rajské zahradě. Místo se snažilo objevit mnoho dobrodruhů, až nakonec jeden z nich uspěl. Vnikl na hlídané území a zastřelil zlatorohého strážce. Kozorožce ovšem vzkřísila zpět k životu zázračná květina. Rozzuřený zlatoroh nejprve shodil vetřelce do propasti, poté rozdupal zahradu a od té doby jej v horách nikdo nespatřil.

TIP: Akrobat strmých skal: Etiopský kozorožec walia

Samci a samice žijí během léta v oddělených skupinách a až na podzim (na začátku říje) se skupiny samců rozpadají a každý si hledá svůj harém. V tomto období se pak horskými údolími ozývají zvuky dlouhotrvajících soubojů. Při nich se samci nejdříve postaví na zadní a pak se rozběhnou proti sobě. Jejich střet doprovází třeskutý náraz mohutných rohů. I když tyto souboje vypadají opravdu nebezpečně a mohou trvat dlouho, jen zřídkakdy při nich dojde ke zranění. Ostatně ti opravdu největší samci se sobě navzájem vyhýbají a zamezují tak případným těžkým zraněním.