Oběť kanibalismu: DNA odhalila totožnost důstojníka ztracené Franklinovy expedice
Analýza DNA odhalila totožnost důstojníka ztracené Franklinovy expedice. Identifikované ostatky podle vědců nesou známky kanibalismu.

Důstojník britského královského námořnictva James Fitzjames na dobové daguerrotypii. (zdroj: Wikimedia Commons, FabTet, CC BY-SA 4.0)
V květnu 1845 vyrazila z anglického Greenhithu britská námořní expedice pod velení zkušeného kapitána Johna Franklina. Expedici tvořily lodě HMS Erebus a HMS Terror s celkem 129 muži posádky. Cílem expedice bylo objevit Severozápadní průjezd, kterým by bylo možné proplout severně od Kanady z Atlantiku do Pacifiku.
Expedice skončila naprostou katastrofou a smrtí všech zúčastněných. V září 1846 obě lodě uvízly v mase ledu u Ostrova krále Viléma. Posádka tam strávila dvě zimy, přičemž většina námořníků zemřela i s kapitánem Franklinem. Zbytek mužů vyrazil na jih, ale všichni cestou zahynuli. Osud posádky je stále do značné míry obestřený tajemstvím.
DNA z jámy na Ostrově krále Viléma
V průběhu let byly objeveny vraky obou lodí i mrtvá těla mnoha námořníků. Archeolog Douglas Stenton z kanadské Univerzity ve Waterloo a jeho kolegové odebrali DNA ze stoličky člena posádky, jehož čelist byla v roce 1993 nalezena s více než 400 kostmi nejméně 13 lidí v jámě na Ostrově krále Viléma.
Porovnání DNA tohoto zubu se vzorky 25 žijících příbuzných členů Franklinovy expedice ukázalo příbuzenskou shodu u Nigela Gambiera spřízněného s Jamesem Fitzjamesem, důstojníkem, který byl původně zvažovaný jako velitel expedice, ale nakonec byl zamítnut kvůli příliš nízkému věku. Pozoruhodný objev nedávno zveřejnil odborný časopis Journal of Archaeological Science: Reports.
Fitzjames byl v prosinci 1845 britskou Admiralitou povýšen do hodnosti kapitána, ale nikdy se to nedozvěděl. Po smrti kapitána Franklina v červnu 1847 se stal velitelem tehdy již plavby neschopné lodi HMS Terror. V květnu nebo červnu 1848 ale zahynul během cesty na jih. V době smrti mu bylo 35 let.
Zatímco příčina smrti Fitzjamese zůstává neznámá, na základě známek kanibalismu na nalezených kostech dospěli vědci k závěru, že Fitzjames posloužil svým druhům jako zdroj potravy. To dokazuje, že v době jeho smrti muselo být několik jeho druhů stále naživu. Objev ale také dokresluje zoufalost situace členů expedice, kteří neváhali sníst svého kapitána.