Neviditelní zabijáci: 5 nejnebezpečnějších virů dneška
Ačkoliv stále ještě neumíme spolehlivě vyléčit AIDS ani například vzteklinu, zdaleka se nejedná o nejvíc smrtící virová onemocnění. Mnohem větší počet lidských životů si v minulosti vyžádala například „obyčejná“ chřipka
Každý ji měl
chřipka
úmrtnost: podle druhu | inkubace: 2 dny
Chřipkové viry jsou sice běžné a během chladných období nás ohrožují každý rok, ale právě proto jsou také velmi nebezpečné. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) podlehne chřipce ročně až půl milionu lidí. Virus však nenapadá pouze člověka a mimo jiné proslul i schopností rekombinace: Prasata se mohou například nakazit jak savčími, tak některými ptačími druhy nemoci a v jejich tělech pak vznikají nové mutace, potenciálně smrtelné pro člověka. Dosud nejhorší pandemii vyvolala tzv. španělská chřipka v roce 1918, jíž podlehlo přes 50 milionů lidí.
Zpomalená smrt
HIV
úmrtnost: téměř 100 % | inkubace: 3 týdny
HIV, anglicky „Human Immunodeficiency Virus“ neboli „virus lidské imunitní nedostatečnosti“, dokáže vložit svou genetickou informaci do genomu hostitelské buňky. U nakažených tak postupně vyvolává syndrom, který způsobuje selhání imunity, anglickou zkratkou AIDS. Virus se přenáší především krví, ale nachází se také ve spermatu a poševním sekretu. Bez léčby přežívají nakažení průměrně 9–11 let, ani v péči lékařů se však zcela neuzdraví: V současnosti umíme virus relativně spolehlivě pouze zpomalit. Od jeho identifikace v 80. letech 20. století mu podlehlo přes 36 milionů lidí a podle statistik WHO je pozitivní takřka každý dvacátý obyvatel subsaharské Afriky.
Africký vrah
ebola
úmrtnost: až 95 % | inkubace: až 3 týdny
První výskyt eboly byl zaznamenán v roce 1976 v Súdánu a Demokratické republice Kongo. Od té doby se podařilo identifikovat několik kmenů viru, jež se odlišují mírou úmrtnosti: Nejméně agresivní zabijí „pouze“ zhruba každého čtvrtého nemocného, zatímco nejničivější verzi nákazy nepřežije 95 % pacientů. Jedná se o tzv. krvácivou horečku, při níž nakažený nejprve trpí vysokými teplotami, malátností a bolestmi hlavy či břicha. V pozdějších fázích se přidává vnitřní i vnější krvácení, načež dochází k těžkému poškození orgánů a nemocným vytéká krev ze všech tělesných otvorů. Smrt, nebo pozvolné zlepšení přicházejí průměrně do deseti dnů od prvních příznaků.
V doprovodu horečky
dengue
úmrtnost: až 20 % | inkubace: 5–7 dní
Virus dengue se poprvé objevil v 50. letech 20. století na Filipínách a v Thajsku. Přenášejí ho tropické a subtropické druhy komárů, takže se postupně rozšířil do všech teplých oblastí světa a dnes ohrožuje zhruba 40 % globální populace. V následujících letech navíc uvedené číslo s oteplováním planety zřejmě poroste. Statistiky WHO uvádějí, že se virem dengue nakazí až 100 milionů lidí ročně. Úmrtnost se sice pohybuje kolem 2,5 %, nicméně u pacientů může dále docházet ke krvácivé horečce, která má podobné příznaky jako ebola a na jejíž následky zemře až pětina nakažených.
Hodný pejsek nekouše
vzteklina
úmrtnost: téměř 100 % | inkubace: až 6 měsíců
Přestože se proti vzteklině začalo očkovat ve 20. letech 20. století a ve vyspělejších částech světa se ji podařilo vymýtit, například v Indii a v některých oblastech Afriky stále představuje závažný problém. Virus napadá centrální nervový systém všech teplokrevných živočichů a přenáší se slinam – obvykle tedy při pokousání nakaženým zvířetem. Chování postiženého se pak začne měnit, je podrážděný a agresivní, až ho nakonec virus paralyzuje. Jakmile vzteklina propukne, nedá se již léčit: Umíme pouze zmírňovat některé její symptomy.
