Neuvěřitelná země: Jak se žije v severokorejském ráji pracujících
Severní Korea vězí pevně v sevření komunistické strany, jejíž představitelé si se svou vlastí dělají, co chtějí: V zemi se pravidelně konají „zbytečné“ volby, kalendář se odvíjí od narozenin Kim Il-sunga a drobný přestupek může celou rodinu na tři generace uvrhnout do pracovního tábora
Práce pro tři generace
Do vězení, nebo rovnou do pracovního tábora se lze v Severní Koreji dostat za zcela banální přestupky – například neutírání prachu na obrazech politických vůdců. O to bizarnější je tudíž tzv. třígenerační trest, který v roce 1972 zavedl první z „velkých vůdců“, Kim Il-sung (Kim Ir-sen). Pokud je obyvatel asijské země odsouzen k pobytu v pracovním táboře, existuje pravděpodobnost, že s ním půjdou také blízcí příbuzní a společně tam zůstanou po tři následující generace. Tak dlouhá doba byla podle Kim Il-sunga potřebná, aby se z rodiny vymýtilo sémě zla. Realita je však taková, že zničujícím podmínkám v táborech lidé obvykle podléhají, a „očista“ se tak rovná pozvolnému vyhlazování.
Anonymně pod dozorem
Ačkoliv otěže moci třímá v KLDR pevně v rukou totalitní Korejská strana práce, každých pět let se v zemi konají volby. Účast je povinná, a pokud se jí někdo pokusí vyhnout, hrozí mu vyšetřování. Vedle vládnoucí partaje mohou obyvatelé hlasovat také pro kandidáty Sociálnědemokratické strany Koreje, Čeondoistické strany Ch’ŏngu nebo některé z náboženských organizací. I když se však volby navenek prezentují jako anonymní, vyplňování lístků údajně probíhá před zraky komise. Nevhodně zaškrtnuté políčko tak může znamenat problémy, a není tedy divu, že v roce 2014 získala Korejská strana práce přes 88 % hlasů.
Vládneme času
Severní Korea má vlastní kalendář, který nese název podle oficiální státní ekonomické doktríny Čučche. Datování úzce souvisí s životem Kim Il-sunga, jenž stál u vzniku Severní Koreje v roce 1948 a rovněž zakládal Korejskou stranu práce: 8. června 1997, v upomínku třetího výročí jeho smrti, byl v zemi celoplošně zaveden nový kalendář začínající narozením zmíněného politika. Rok 1912 se proto v Severní Koreji změnil na 1, letopočet 1997 přešel na 86 a v pořadí stý rok nového kalendáře nastal s naším datem 2011.
Více bodů, méně basketbalu
Basketbal, jenž v Americe pevně zapustil kořeny již před více než sto lety, se v Severní Koreji hrát smí – ovšem s jinými pravidly, aby bylo jasné, že se země nehodlá klanět světovému imperialismu. Pokud hráč zakončí tzv. slam dunkem, při němž s míčem vyskočí ke koši a teprve poté skóruje, připíše si místo běžných dvou bodů tři. Jestliže se standardní tříbodový hod nedotkne obruče koše, získá družstvo čtyři body. A podaří-li se skórovat v posledních třech sekundách zápasu, znamená to pro daný tým osm bodů. Není jisté, kdo a kdy se změnami přišel: Košíkovou totiž zbožňoval už Kim Čong-il a také jeho syn Kim Čong-un, současný vládce země, patří k jejím zapáleným vyznavačům.
Na vlastní síti
Počítač představuje v Severní Koreji extrémně drahý luxus a jeho nákup vyžaduje vládní povolení. Proto obvykle nezbývá než se spolehnout na přístup k síti pomocí předpotopních strojů, jimiž jsou vybaveny knihovny. Pak už se jen Korejci musejí smířit s výpadky elektřiny a se skutečností, že země není připojena ke globálnímu internetu, jak jej známe my. „Supluje“ ho vnitřní síť Kwangmjong: Vznikla na počátku 21. století a údajně nabízí pouze 28 stránek, zaměřených na vzdělávání či politickou propagandu.
