Neohrožení kurýři: Originální přepravní postupy asijských zemědělců
Farmáři zejména v chudších zemích se musejí otáčet, chtějí-li uživit nezřídka početnou rodinu. Dělají proto i nemožné, aby vypěstované plody či hospodářská zvířata dostali k zákazníkům
Hra s rovnováhou
Zemědělci v Bangladéši dovedli umění rovnováhy k dokonalosti, když při přepravě ananasů na kole vyvažují až 120 kusů tropického ovoce – přestože bicykl s těžkým nákladem mohou pouze tlačit. Ananasy zaujímají v jihoasijské zemi třetí místo, co se týče produkce a obdělávané plochy. A přestože tamní ekonomika na zemědělství závisí a žluté plody se vyvážejí do zahraničí, včetně Evropy, farmáři za ně dostanou jen minimální částku. (foto: Profimedia)
Jako sardinky
Bangladéšští farmáři zvládají na motorové tříkolce přepravit ohromné množství jutového proutí, a to třeba i na vzdálenost 25 kilometrů. V místě určení pak přeskládají třímetrovou haldu na nákladní vozidla, jež směřují do továren na dřevotřísku. Za tunu materiálu dostanou farmáři v přepočtu 4 500 korun. Jutový průmysl patří k největším hospodářským odvětvím v zemi, a navíc má dlouhou tradici. Juta bývala dokonce hlavním vývozním artiklem, přestože ke konci minulého století její export poklesl. Bangladéš však stále pokrývá třetinu světové poptávky. (foto: Profimedia)
Krávy na voru
Desítky kusů skotu přepravují zemědělci na úzkých člunech na trhy, jež se nezřídka konají až 300 kilometrů daleko. Na dlouhých cestách mezi Indií a Bangladéšem tak řada zvířat zemře. Krávy se chovají na maso a jejich kůže se využívá v obuvnickém průmyslu, který v obou zemích vzkvétá. V muslimském Bangladéši navíc porážky dobytka nevyvolávají takovou kontroverzi jako v sousední hinduistické Indii. (foto: Profimedia)
Kopyta v kleci
Chov prasat má ve Vietnamu tisíciletou tradici a ze všech druhů masa je vepřové na talířích Vietnamců zastoupeno nejvíc. Jak ovšem zvířata z farmy co nejjednodušeji a nejrychleji dostat na tržnici? Proplétat se s nimi pěšky po přeplněných ulicích není žádná hračka, proto farmáři vymysleli drátěný „zlepšovák“. V evropských ochráncích vzbudí nejspíš podobné klece hluboký odpor, na lokálních trzích jde však o běžnou praxi. (foto: Profimedia)
Kam s ní?
Dvě až tři hodiny denně tráví obyvatelé vietnamského městečka Tuy Hòa v metr hluboké vodě: Sbírají rýžovou slámu zbylou po sklizni, jež slouží coby krmivo hospodářských zvířat či hnojivo, ale v posledních letech také jako ekologická náhrada plastových brček. Mnoho zemědělců však odpadní zeleň jednoduše pálí, což dál zhoršuje kvalitu ovzduší i zdraví populace. Úřady se proto snaží najít pro slámu jiné využití. (foto: Profimedia)
Tuny jdou ke dnu
Bangladéšští pěstitelé se snaží přepravit co nejvíc ovoce a zeleniny naráz, aby ušetřili čas, potažmo peníze. Jediná zásilka proto nezřídka zahrnuje až 600 kilogramů plodin, jenže s podobným nákladem se velmi obtížně manipuluje. Ovoce se tudíž snadno poškodí a výjimkou není ani potopení plavidla, které zátěž nezvládne. Ročně se tak vyplýtvají tisíce kilogramů potravin. (foto: Profimedia)
