Nejsmrtelnější viry: 5 neviditelných zabijáků
Ty nejnebezpečnější viry mohou mít inkubační dobu v řádu dní, ale i měsíců – tehdy pacient ještě často vůbec nepozná, že je nemocný. Jakmile se však objeví první symptomy, bývá už na léčbu mnohdy pozdě
Téměř jistá smrt
vzteklina: úmrtnost až 100 %
Zatímco v České republice propuklo poslední onemocnění vzteklinou v roce 2002 a od té doby se na našem území považuje za vymýcenou, podle Světové zdravotnické organizace (WHO) se stále vyskytuje ve 150 zemích či oblastech světa. Toto virové onemocnění centrální nervové soustavy způsobuje změny v chování, nekontrolovatelnou vzrušivost, paralýzu či například strach z vody. Infekce se přenáší převážně slinami při pokousání nemocným zvířetem. Inkubační doba se pohybuje od týdne do jednoho roku, a pokud nakažený nepodstoupí léčbu – případně není už preventivně očkovaný – s takřka 100% pravděpodobností zemře.
Marburské neštěstí
marburg - úmrtnost až 90 %
Virus marburg dostal název podle německého města, kde se jím v roce 1967 nakazilo 31 lidí a sedm z nich zemřelo. Za původce infekce byli označeni kočkodani obecní, které si vědci nechali přivézt z Afriky. V následujících letech se virus objevoval převážně na černém kontinentu, kde se také mezi roky 2004 a 2005 nejvíc rozšířil: Nakazilo se 252 lidí a 227 jich nakonec zemřelo. Marburg vyvolává krvácivou horečku spojenou s průjmy a zvracením. Přenáší se hlavně tělními tekutinami a neexistuje proti němu očkování ani účinná léčba – pacienti obvykle do týdne umírají.
Krvácivá horečka
ebola - úmrtnost až 90 %
Nechvalně známá ebola, která bývá označována také jako krvácivá horečka, se poprvé objevila v roce 1976, a to rovnou na dvou místech Afriky: v Demokratické republice Kongo a v Jižním Súdánu. První symptomy se u nemocných projeví v rozmezí dvou dnů až tří týdnů od nákazy a zahrnují horečku, bolest v krku a bolesti hlavy. Následuje zvracení, průjem a krvácení jak vnitřní, tak vnější. Podle Světové zdravotnické organizace některé kmeny eboly zabijí až 90 % nakažených, průměrně však zemře každý třetí pacient. K největší epidemii došlo mezi léty 2013 a 2016 v západní Africe, kde se nakazilo víc než 28 tisíc lidí, přičemž přes 11 tisíc z nich viru podlehlo.
Tisíciletý nepřítel
pravé neštovice - úmrtnost až 35 %
Pravé neštovice se řadí mezi nejstarší virová onemocnění – podle odhadů se jimi člověk poprvé nakazil někdy před 16–68 tisíci lety. První prokazatelný doklad nemoci však pochází z ostatků egyptského faraona Ramsese V., jenž zemřel v roce 1145 př. n. l. Nákaza se projevuje svědivou vyrážkou na celém těle a například i na jazyce, která posléze přechází ve vředy. V lepším případě pacient skončí s masivním zjizvením, v horším může oslepnout a zdeformují se mu končetiny – víc než třetina postižených přitom zemře. Koncem 18. století zabíjely pravé neštovice ročně odhadem až 400 tisíc Evropanů, v průběhu 19. a 20. století však probíhala očkovací kampaň, díky níž mohla WHO v roce 1980 označit virus za vymýcený.
Nebezpečná imunita
španělská chřipka - úmrtnost až 20 %
Během standardní chřipkové sezony zemře podle WHO na celém světě asi půl milionu pacientů. Občas se však objeví nový kmen, s nímž si lidské tělo ani medicína neporadí, a začne se šířit za hranice průměru: Nejhorší pandemii způsobila v letech 1918–1920 tzv. španělská chřipka: Vyvolávala prudkou a často smrtelnou imunitní reakci, jež byla paradoxně tím nebezpečnější, čím vitálnějšího člověka zasáhla. Celosvětově onemocnělo až 500 milionů lidí, přičemž podle některých odhadů 100 milionů z nich viru podlehlo – španělská chřipka tak údajně zabila až 5 % populace planety.
