Nejkrásnější perly: Výjimečné vesmírné úlovky Evropské jižní observatoře
Evropská jižní observatoř neboli European Southern Observatory (ESO) je vybavena mnoha velkými dalekohledy, jež dostaly do vínku kvalitní kamery i spektrografy. A jejich pomocí se podařilo získat mimořádně zajímavé fotografie
Globule CG4: Ruka boží
Nádherný snímek tzv. kometární globule pořídil dalekohled Very Large Telescope alias VLT. Jedná se o slabý oblak plynu a prachu uvnitř naší Galaxie, přičemž poprvé se jej podařilo rozpoznat roku 1976 na fotografii z britského Schmidtova teleskopu, umístěného v Austrálii. Globule CG4, přezdívaná někdy také „ruka boží“, leží v souhvězdí Lodní zádě zhruba 1 300 světelných let (ly) od Země. Její průměr dosahuje 1,5 ly, délka ohonu asi 8 ly. Prachový oblak zahrnuje dostatek materiálu k utvoření osmi stálic o velikosti Slunce. Globule CG4 svítí slabou červenou září zřejmě excitovaného vodíku. (foto: ESO, CC0)
M16: Pohled do Orlí mlhoviny
Tříbarevná kompozice zachycující Orlí mlhovinu M16 vznikla ze snímků získaných pomocí kamery Wide Field Imager na dalekohledu MPG/ESO o průměru 2,2 m, na observatoři La Silla v Chile. Uprostřed mozaiky se nachází trojice útvarů z hustého plynu a prachu známá jako Sloupy stvoření, které osvětlují hmotné a horké stálice hvězdokupy NGC 6611. Na fotografii jsou patrné i další podobné oblasti vzniku hvězd, stejně jako velký počet stálic před mlhovinou, v jejím nitru či za ní. Snímek ve viditelném světle byl pořízen přes modrý, zelený a červený filtr. (foto: ESO, CC0)
Medúza: Planetární mlhovina
Dalekohled VLT Evropské jižní observatoře pořídil dosud nejdetailnější snímek mlhoviny Medúza, známé též jako Abell 21 či Sharpless 2-274. Její průměr činí přibližně 4 ly, od Země ji dělí 1 500 ly a na oblohu se promítá do souhvězdí Blíženců. Stálice v srdci mlhoviny zapříčinila její konečnou podobu: Odvrhla vnější vrstvy do okolního prostoru, čímž se zformoval tento barevný oblak. Původně se Medúza považovala za pozůstatek po explozi supernovy, nyní je však zřejmé, že jde o planetární mlhovinu. Fotografie nám napovídá i závěrečný osud Slunce, jež nakonec vytvoří objekt téhož druhu. (foto: ESO, CC0)
Tarantule: S nejjasnější sousedkou
Oblast s velmi aktivní tvorbou hvězd poblíž mlhoviny Tarantule se nachází ve Velkém Magellanově oblaku – nepravidelné galaxii v sousedství Mléčné dráhy. Uprostřed snímku leží výjimečně jasná, avšak osamělá žlutooranžová hvězda VFTS 682, zářící jako tři miliony sluncí, a vpravo dole od ní lze rozeznat velmi bohatou hvězdokupu R136. Původ zmíněné stálice zůstává nejasný – buď byla vyvržena z R136, nebo se zrodila osamoceně. Obraz se skládá z fotografií ve viditelném světle pořízených kamerou Wide Field Imager na zmíněném dalekohledu MPG/ESO v Chile a v oboru infračerveného záření teleskopem VISTA o průměru 4,1 m na hoře Paranal tamtéž. (foto: ESO, CC0)
Trifid: Tři v jedné
Továrnu na velmi hmotné hvězdy, známou jako mlhovina Trifid, zachytila v celé její kráse opět kamera Wide Field Imager. Objekt dostal jméno podle tmavých prachových pásů, které rozdělují jeho zářící „srdce“ na tři části. Trifid představuje vzácnou kombinaci tří typů mlhovin, jež odhalují běsnění nedávno zrozených hvězd a ukazují na množství stálic, které mohou teprve vzniknout. Mlhovina, známá také jako NGC 6514 či Messier 20, se nachází v souhvězdí Střelce a od Země ji dělí 5 200 ly. (foto: ESO, CC0)
NGC 2899: Kosmický motýl
Detailní fotografie planetární mlhoviny NGC 2899 vznikla pomocí spektrografu FORS na dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře. Obří oblak plynů připomínající motýla se zformoval kolem staré explodující hvězdy. Od Země jej dělí 3 000–6 500 ly, promítá se do souhvězdí Plachet na jižní obloze a jeho životnost je omezená. Ultrafialové záření stálice bombarduje okolní plynnou obálku a nutí přítomné atomy vodíku a kyslíku zářit v nádherných barvách. (foto: ESO, CC0)
