Námořník sežraný kanibaly: Zámořská expedice skončila pro Gustava Chaloupku tragicky
Gustav Chaloupka, mladý námořník z Rokycan, se stal jediným doloženým Čechem, který při tragické tichomořské expedici na ostrov Guadalcanal padl za oběť kanibalům.
Někteří členové výpravy padli za oběť kanibalům. Na snímku rekonstrukce kanibalské hostiny na Fidži. (foto: Wikimedia Commons, Coulon, PDM 1.0)
Ačkoliv se často vyprávějí dobrodružné příběhy o tom, jak někoho ve světě sežrali lidojedi, z českého prostředí máme takových případů doložených pramálo, vlastně jen jediný. Ani jezuitské misionáře zabité domorodci, jako byli například Jindřich Richter v Peru či Augustin Strobach na Marianách, pokud víme, nikdo nesnědl.
Jediným českým nešťastníkem, jenž skončil v žaludku divochů, se stal Gustav Chaloupka (1875 až 1896). Pocházel z Rokycan, kde se podle matriky jeho otec živil jako malíř pokojů, ale již v sedmnácti letech se rozhodl pro službu u námořnictva. Na několik let se se mu stal domovem přístav v dnes chorvatském městě Pula, které tehdy sloužilo jako základna rakouské c. a k. mariny.
Z Austrálie na Guadalcanal
Na svou první (a bohužel i poslední) větší plavbu se Chaloupka dostal v roce 1895. Byl tehdy plavčíkem na lodi Albatros, která byla přidělena pro výpravu na tichomořské ostrovy. Dne 2. října 1895 vyplula z Puly, v dubnu 1896 pak v Sydney přijala na palubu velitele, geologa Heinricha Foullona von Norbeeck, v té době působícího v Austrálii. Ten byl specialistou na hledání ložisek rud barevných kovů, zejména niklu. Ostatně proto také na rakousko-uherskou tichomořskou expedici finančně přispěl i známý německý koncern Krupp.
Po krátkých zastávkách na několika menších ostrovech zakotvil Albatros počátkem srpna 1896 u Guadalcanalu. S nepočetným doprovodem, v němž byl i Chaloupka, se Foullon vydal na průzkum ostrova. Ráno 10. srpna zamířili „dobýt“ nejbližší výrazný vrchol, horu Mount Tatuve, vysokou 1 530 m n. m. Fakt, že pro domorodce je hora posvátná, nebrali ke své škodě na vědomí.
Domorodci využili toho, že se expedice rozdělila na dvě skupiny. K vrcholu Evropané postupovali necelou hodinu, když je napadla skupina ozbrojených obyvatel ostrova. V krátkém boji byl zabit sekerou velitel Foullon a těžce zraněn Čech Peter Maras (Mařas), jenž nedlouho poté zemřel. Při přepadení základního tábora byli pobiti oštěpy kadet Armand de Beaufort a dva námořníci – Jakob Doković a náš Gustav Chaloupka. Expedici před dalšími útoky nezbylo než ustoupit. Přeživším se nepodařilo dopravit mrtvá těla na loď a jeden z předních rakouských geologů se tak stal i se svým pobitým doprovodem obětí kanibalů.
Smutný návrat
Dne 1. září 1896 zvedl Albatros kotvy a zamířil do Austrálie. Po delším pobytu na pátém kontinentu se v březnu 1898 vrátil neslavně do Puly. Nepočetné sbírky shromážděné tragickou výpravou jsou dnes v expozici vídeňského Etnografického muzea. Na místě neštěstí byl v roce 1901 vztyčen kříž. Ostatky tří zabitých se asi po deseti letech podařilo získat britským misionářům a nakonec byly se všemi poctami pohřbeny v námořním kostele v Pule. Chaloupkovy mezi nimi bohužel chyběly.
