Na bázi legendárního téčka: Samohybná děla SU-122, SU-85 a SU-100
Tank T-34 se stal základem pro celou řadu bojových vozidel. Vzešla z něj i povedená řada samohybných děl.
Samohybné dělo SU-122
Dne 19. října 1942 vydal lidový komisariát obrany rozhodnutí o výrobě lehkých samohybných děl ráže 37 a 76 mm a středního samohybného děla ráže 122 mm, vyzbrojeného houfnicí M-30. Práce měla v Uralském závodě těžkého strojírenství (UZTM) ve Sverdlovsku (dnes Jekatěrinburg) vést zvláštní konstrukční skupina řízená L. I. Gorlickým a N. V. Kurinem.
Práce na prototypu se podařilo dokončit již 30. listopadu. Typ byl označen jako U-35, později jako SU-122. Rekordně krátká lhůta byla dodržena jen díky tomu, že základ tvořily agregáty převzaté z tanku T-34. Celkově z něj pocházelo 75 % detailů a jen čtvrtinu, hlavně díly bojové nástavby a lafetace hlavní výzbroje, bylo nutné navrhnout znovu. Jeho výroba začala v prosinci 1942 a pokračovala do srpna 1943. V jejím průběhu došlo k drobným úpravám, takže se jednotlivé série lišily počtem optických přístrojů, pancéřováním velitelské věžičvky a brzdovratného ústrojí houfnice. Celkem v UZTM vyrobili téměř 640 kusů této zbraně. V roce 1943 vznikly i dvě upravené samochodky – SU-122M s prostornější nástavbou, vyzbrojený houfnicí U-11, a SU122-III s houfnicí D-6. (foto: Wikimedia Commons, Saiga20K, CC BY-SA 3.0)
SU-122
- OSÁDKA: 5 mužů
- HMOTNOST: 30,9 tun
- VÝKON MOTORU: podobně jako u T-34
- DÉLKA: 6,95 metru
- ŠÍŘKA: 3 metry
- VÝŠKA: 2,24 metru
- PANCÉŘOVÁNÍ: 20–45 mm
- VÝZBROJ: 122mm houfnice M-30
Samohybné dělo SU-85
Tento typ vznikl v UZTM na základě požadavku z dubna 1943 vyvinout samohybné dělo schopné bojovat s německým tankem Tiger I ze vzdálenosti 500–1 000 m. Jako ideový základ posloužil stroj SU-122M, u nějž došlo k použití kanónu ráže 85 mm. V červenci 1943 proběhly zkoušky, ze kterých vyšel vítězně prototyp s kanónem D-5S-85. Sériová výroba běžela od srpna 1943 do října 1944, přičemž vzniklo 2 644 těchto strojů. I zde bylo použito asi 73 % dílů z T-34, dále 7 % z SU-122 a 20 % nově zkonstruovaných. V závěrečné fázi produkce se zesílil čelní pancíř na 75 mm a na bojové nástavbě se objevila velitelská věžička s otáčivým poklopem. (foto: Wikimedia Commons, Alan Wilson, CC BY-SA 2.0)
SU-85
- OSÁDKA: 4 muži
- HMOTNOST: 29,6 tun
- VÝKON MOTORU: podobně jako u T-34
- DÉLKA: 8,13 metru
- ŠÍŘKA: 3 metry
- VÝŠKA: 2,5 metru
- PANCÉŘOVÁNÍ: 20–45 mm (později 75 mm)
- VÝZBROJ: 85mm kanón D-5S-85, resp. D-5S-85A
Samohybné dělo SU-100
Vývoj poslední sériové samochodky na bázi tanku T-34 začal v prosinci 1943, kdy se pokoušeli v UZTM upravit modernizovanou SU-85 tak, aby mohla nést silnější výzbroj v podobě 100mm kanónu, schopného boje s novými německými tanky na 1 500–2 000 m. V létě 1944 byl vybrán prototyp vyzbrojený kanónem D-10S. Výroba se rozeběhla v srpnu a do května 1945 opustilo výrobní linku asi 1 550 kusů. Díly pocházely ze 72 % z T-34, ze 4 % ze SU-122, ze 7,5 % od SU-85 a 16,5 % tvořily nové komponenty. (foto: Wikimedia Commons, ChrisO, CC BY-SA 3.0)
SU-100
- OSÁDKA: 4 muži
- HMOTNOST: 31,6 tun
- VÝKON MOTORU: podobně jako u T-34
- DÉLKA: 9,45 metru
- ŠÍŘKA: 3 metry
- VÝŠKA: 2,30 metru
- PANCÉŘOVÁNÍ: 20–75 mm
- VÝZBROJ: 100mm kanón D-10S
