Zdá se to možná paradoxní, ale otázka „počasí“ na hvězdách je více než namístě. Připomeňme, že na Zemi rozumíme zmíněným pojmem okamžitý stav atmosféry v dané lokalitě. Zajímá nás tedy teplota a tlak vzduchu, směr a rychlost větru, zda dochází ke kondenzaci vodní páry – laicky řečeno, zda je sucho, prší nebo sněží.
Vnější obálky stálic se rovněž označují jako „atmosféra“ a také u nich lze uvažovat o lokálních změnách stavových parametrů hvězdné látky: Konkrétně se zaměřujeme na teplotu a tlak látky (převážně ve stavu vysoké ionizace, tj. plazmatu), směr a rychlost jejího proudění, anomálie v chemickém složení, existenci dalších vlivů působících na materiál – například magnetického pole.
Na Slunci již „počasí“ studujeme téměř rutinně především pomocí helioseismických metod, jejichž výstupem jsou synoptické mapy proudění plazmatu. Figurují v nich velkorozměrové projevy konvekce, specifické proudění kolem aktivních oblastí se skvrnami – jež hrají roli tlakových níží – nebo systematické odchylky proudění ve formě tzv. diferenciální rotace či meridionální cirkulace. Analogicky lze pak o počasí uvažovat i na dalších hvězdách.
