Mahónie Ameriky, Asie i Evropy: Odolné keře tří kontinentů

Přestože žádný druh rostoucí v Evropě není původní, mahónie se zde běžně pěstují a některé druhy i zplaňují. Rod byl pojmenován na počest významného amerického zahradníka irského původu, Bernarda McMahona (1775–1816). Větve mahónií jsou oblíbeným materiálem ve vazačství, používají se především na věnce a vánoční ozdoby.

Tyto keře jsou blízce příbuzné dřišťálům, k nimž je někteří (zejména američtí) autoři přiřazují. Od dřišťálů se ovšem na první pohled liší zpeřenými listy a květenstvím, které se zakládá na vrcholcích větví. Také nemají na větvích palisty přeměněné v trny. Obrannou funkci u mahónií přebírají ostré hrotité zuby kožovitých listů a jedovatý alkaloid berberin, díky němuž je dřevo keřů žlutě zbarvené.

Funkce opylovačů se u květů mahónií ujímají především včely. Ptáci se zase konzumací modrých, bíle ojíněných bobulí starají o šíření keřů do dalších lokalit. Nezralé plody jsou mírně jedovaté, během zrání však obsah alkaloidu berberidinu výrazně klesá a ptáci mohou plody bez újmy konzumovat.

Mahónie cesmínolistá (Mahonia aquifolium)

Mahónie cesmínolistá v přírodě snadno zplaňuje, především v porostech suchomilných dřevin, ale i jako podrost v lesích. Keře této mahónie jsou hustě stavěné a staré rostliny mohou být skoro dva metry vysoké. Obvykle se ovšem setkáme s rostlinami asi metr vysokými. Ostnitě zubaté zpeřené listy jsou složené obvykle z 5–9 lístků a u většiny rostlin se v zimě zbarvují do purpurova.

Indiáni používali M. aquifolium jako léčivou rostlinu při problémech s dásněmi, na zastavení krvácení, proti tuberkulóze, k čištění krve a jako tonikum. Je státní květinou státu Oregon. V Česku je mahónie cesmínolistá zařazena mezi invazní druhy. Není ale příliš agresivní a většinou nemá výrazný negativní vliv na původní společenstva.

Výška: asi metr, staré keře i dva metry
Barva květu: žlutá
Doba květu: duben
Rozšíření: západ Severní Ameriky
Ekologie: Pochází z otevřených lesů a křovinatých porostů, v horách stoupá až do výšky 2 000 metrů.

Plody mahónie cesmínolisté zrají na podzim a vydrží dlouho do konce podzimu. Používají jako potravinový doplněk nebo k barvení vín, marmelád či limonád.

Mahónie Bealeiova (Mahonia bealei)

Mahónie Bealeiova patří k zástupcům „palmovitých“ mahónií s dlouhými, málo větvenými větvemi, které jsou porostlé listy pouze na vrcholu. Listy jsou složené ze 4–10 párů tuhých kožovitých pichlavých lístků, z nichž každý má 2–7 zubů. Rostlina je s příbuznými druhy používána v čínské medicíně jako posilující prostředek, při léčbě bakteriálních infekcí a revmatických problémech. Nemá se kombinovat s lékořicí, protože působení účinných látek těchto dvou rostlin se vzájemně ruší. V západní Evropě se tento druh běžně pěstuje, ale pro naše podnebí není dostatečně mrazuvzdorný.

Výška: až 8 metrů
Barva květu: žlutá
Doba květu: leden až březen
Rozšíření: střední Čína, zplaňuje na jihovýchodě USA
Ekologie: okraje lesů, křovinaté porosty do 2 000 m n. m.

Mahónie Bealeiova – květy se na podzim zakládají na vrcholu větví a vykvétají začátkem zimy

Mahonia wilcoxii

Keř má široce vzpřímený vzhled. Tlusté, tuhé listy se skládají z 5–9 lístků. Ty jsou okrouhlé, a mají 3–5 ostnitých zubů. Husté květenství je tvořeno 30–50 tmavě žlutými květy.

Výška: 0,5–2 metry
Barva květu: žlutá
Doba květu: duben, květen
Rozšíření: západ USA (Arizona, Nové Mexiko), sever Mexika
Ekologie: polopouštní druh, roste na suchých stráních a kaňonech v nadmořské výšce 1 500–2 500 metrů