Má na naše chuťové preference vliv genetika?
Mezi smysly zaujímá chuť zvláštní postavení – ačkoli spolu s čichem patří mezi ty nejvíce postradatelné, vnímáme ji jako velmi podstatnou součást života. Do jaké míry ji ovlivňuje naše genetické nastavení?

Do nedávna byly známé pouze čtyři chutě – sladká, slaná, kyselá a hořká. Na přelomu tisíciletí pak vědci popsali pátou chuť s exotickým názvem „umami“, včetně konkrétního receptoru a nervové dráhy, která se podílí na jejím přenosu.
Některé potraviny jsou obzvlášť charakteristické tím, že zatímco někdo je nemůže „ani cítit“, jiný na ně nedá dopustit. Na základě genetických studií u jednovaječných dvojčat se prokázalo, že s tím zřejmě souvisejí dědičné vlohy. Vědci již objevili několik genů, které podmiňují naši chuť – včetně toho, jakým způsobem na konkrétní pokrm zareagují mozková „centra odměny“. Například koriandr může některým lidem připomínat mýdlo, a v takovém případě zdědili gen čichových receptorů OR6AS.
TIP: Vůně chutí a chuť vůní: Čichové receptory máme i na jazyku
Geny rovněž zodpovídají za to, zda v pokrmu dokážeme vnímat hořkou složku způsobenou proteinem fenylthiokarbamidem: Vyskytuje se například v zelí či kapustě, ale zhruba třetina Evropanů daným genem nedisponuje, tudíž nahořklé tóny brukvovité zeleniny nerozpoznají.