Krása spirálních galaxií: Jak vzniká galaktická příčka?
V kosmu najdeme mnoho typů hvězdných ostrovů. Mezi morfologicky nejzajímavější však nepochybně patří spirální galaxie
Spirálním galaxiím s příčkou se ramena nenapojují na jádro přímo, ale právě přes příčku, která se otáčí stejnoměrně spolu s ním. Snímek z Hubbleova teleskopu zachycuje hvězdný ostrov NGC 1300 v jižním souhvězdí Eridanu.
Spirální hvězdné ostrovy utváří jádro obklopené středovou výdutí, kolem níž se roztáčí poměrně tenký galaktický disk. Má charakter potenciálových vln a zdáli působí dojmem pevně ohraničených a propojených spirálních ramen. Kolem disku nalezneme ještě kulové halo, v němž přežívají velmi staré stálice, typicky v rámci kulových hvězdokup. U některých hvězdných ostrovů tohoto typu pozorujeme dvě dominantní ramena, která vycházejí z liniové struktury protínající středovou výduť. Popsaný útvar označují astronomové jako příčku a uvedené galaxie jsou pak spirální s příčkou.
TIP: Spirální galaxie NGC 1398: Dokonalá kráska s příčkou
Podle současných představ, potvrzených numerickými simulacemi, představuje zformování příčky důsledek vzájemných interakcí hvězd a také radiálních hustotních vln ve středu galaxie. Pohyby stálic kolem centra jsou blízké pohybům kruhovým. Interakcemi však může narůstat protáhlost drah, přičemž orientace těchto elips není v prostoru rozložena náhodně, ale kumuluje se ve dvou hodnotách. Postupně tak vzniká výrazná hvězdná struktura, zárodek příčky. Příčka zřejmě není stabilní a během stovek milionů až miliard let se rozpadá. Je ovšem možné, že se posléze zformuje znovu.
Spirální galaxie s příčkou označujeme písmeny SB a doplňujícím písmenem, které udává stupeň zavinutí ramen:
- SBa – hodně zavinutá spirální ramena kolem jádra
- SBb – průměrně zavinutá ramena
- SBc – hodně rozvinutá ramena
