Jedovatá „oka vran“: Jedny z nejznámějších jedovatých bylin v Česku
S vraním okem se již tradičně setkávají žáci v hodinách prvouky i přírodopisu, protože jde o jednu z našich nejznámějších jedovatých rostlin. Málokdo ho však viděl ve volné přírodě a exotická vraní oka jsou u nás prakticky neznámá
Vraní oka jsou relativně malý rod, popsáno bylo 24 druhů rozšířených především v subtropické jihovýchodní Asii. Latinské jméno Paris není odvozeno od řeckého hrdiny, ale od latinského par – stejný, což poukazuje na pravidelnost v počtu listů a jednotlivých květních částí. Tyto rostliny jsou příbuzné trojčetkám.
Jednotlivé druhy vraních ok jsou vysoké od 10 cm do 1,5 m. Listy (u kvetoucích rostlin listeny) bývají v přeslenu po čtyřech, u některých druhů jich může být i více než dvacet. Jediný květ je posazen na dlouhé přímé stopce. U některých druhů je nenápadný podobně jako u našeho vraního oka čtyřlistého, ale některá exotická vraní oka mají květy velké a zajímavě zbarvené.
Plodem je obvykle černá zdužnatělá tobolka připomínající bobuli. Ta u některých druhů praská, otvírá se a na povrchu se objevují červená semena s dužnatým přívěskem. Chuť plodů je víceméně odporná a rostlina také nepříjemně zapáchá. Díky tomu jsou otravy vzácné, protože rostlinám se vyhýbají i zvířata na pastvě.
V případě, že k otravě dojde, pociťuje postižený celkovou slabost, zvrací, má průjem a bolesti hlavy. Intoxikace je provázená nápadným zúžením zorniček. Toxiny působí i na srdce, ale protože se špatně vstřebávají, projevují se srdeční potíže jen vzácně. (foto: Wikimedia Commons, George Chernilevsky, CC0)
Vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia)
Náš domácí, obecně známý druh. V malých dávkách se tento druh používal v lidové medicíně při léčbě zánětu průdušek, kašle, revmatických potížích, bolesti hlavy a neuralgii. Plody sloužily i jako afrodiziakum a tinktura z čerstvých rostlin jako protijed při otravě arsenem a rtutí. Mastí z listů se potíraly rány, kožní nádory a záněty; šťáva z bobulí pomáhala při léčbě očních zánětů.
Vraní oko sloužilo i jako barvířská rostlina. Z bobulí se získávalo červené barvivo, žluté barvivo se vyrábělo z listů.
Velikost: až 30 cm
Počet listenů na stonku: 4
Rozšíření: Evropa, Kavkaz, Sibiř po Altaj
Ekologie: humózní vlhčí listnaté lesy, bučiny, olšiny, horské louky
(foto: Wikimedia Commons, George Chernilevsky, CC0 + ilustrace David Vojtuš)
Vraní oko mnoholisté (Paris polyphylla)
Velice různorodý druh s více než deseti značně rozdílnými varietami, které se liší počtem listenů a jejich šíří. Rostlina má rozsáhlé užití v lidovém léčitelství. Její oddenky působí analgeticky – proti horečce a uklidňují křeče. Jsou omamné a používají se i jako podpůrný prostředek při léčbě japonské encefalitidy, proti cizopasným červům, a také jako protijed při uštknutí jedovatými hady. Významný je antibakteriální účinek při léčbě dysenterie, tyfu, paratyfu a záškrtu. Účinné látky se nasazují i proti zlatému stafylokokovi, hemolytickým streptokokům a meningokokům.
Velikost: až 1 m
Počet listenů: 5–22
Rozšíření: Čína, Indie, Nepál, Bhútán, Thajsko, Vietnam, Laos
Ekologie: bambusové lesy, křovinaté svahy, břehy potoků; roste v horách až do výšky 3 500 m
(foto: Wikimedia Commons, Alnus, CC BY-SA 3.0 + ilustrace David Vojtuš)
Vraní oko přeslenité (Paris verticillata)
Středně velké vraní oko. Listeny bývají široce kopinaté až opakvejčité. Listů mívá rostlina obvykle šest, květy jsou často pouze čtyřčetné.
Velikost: až 60 cm
Počet listenů: 6–8
Rozšíření: Kavkaz, Sibiř, Japonsko, Korea, Mongolsko, severní Čína
Ekologie: stinné lesy, na jihu areálu stoupá až do výšky 3 600 m
(foto: Wikimedia Commons, Alpsdake, CC BY-SA 4.0 + ilustrace David Vojtuš)
