Chondrity, pallasity, achondrity: Jaké druhy meteoritů existují a jak se poznají?

Železo-kamenné meteority

Jedná se o meteority složené zhruba ze stejného množství kovového železa a křemičitanů, především olivínu. Nejznámější jsou tzv. pallasity, které odkrývají pohled do nitra zárodků dnešních planetek a planet. Tento vzácný typ meteoritů vznikal na rozhraní jádra a pláště planetky, v hloubce několika kilometrů. Právě tam došlo k „promíchání“ olivínu z pláště s materiálem železo-niklového jádra. Tak vznikl jeden z nejhezčích typů meteoritů vůbec. (foto: Wikimedia Commons, Doug Bowman, CC BY 2.0)

Kamenné meteority

Kamenné meteority rozdělujeme na chondrity a achondrity, přičemž zdaleka nejběžnější jsou chondrity s typickými chondrami. Jejich zvláštní podskupinu tvoří uhlíkaté chondrity, které obsahují vodu a mají také poměrně vysoký obsah uhlíku ve formě složitých organických sloučenin. Jen zřídka ovšem přežijí průlet atmosférou a na zemském povrchu rychle podléhají erozi. Chondrity jsou považovány za vzorky materiálu, z něhož vznikla Sluneční soustava.

Další typ kamenných meteoritů představují achondrity, jejichž mateřskými tělesy jsou planetky o rozměrech od několika kilometrů až po velké kamenné planety. Jde tedy o materiál, který byl vyražen do meziplanetárního prostoru při velkých srážkách s jinými objekty. V případě některých skupin achondritů už vědci znají i jejich mateřská tělesa. Tak například achondrity SNC pocházejí z Marsu, achondrity HED z planetky 4 Vesta a lunární achondrity z našeho Měsíce. (foto: Wikimedia Commons, H. Raab, CC BY-SA 3.0)

Železné meteority

I když jsou nejhojnějším typem meteoritů v meziplanetárním prostoru chondrity, v pozemských sbírkách se nejčastěji setkáme s meteority železnými. Snášejí totiž průlet atmosférou lépe než chondrity, dobře odolávají pozemské erozi a také se dají snadněji odlišit od běžných pozemských hornin. Železné meteority představují pozůstatky jader zárodků planet o průměru několika stovek kilometrů. (foto: Wikimedia Commons, H. Zell, CC BY-SA 3.0)