Jak velká panuje zima ve vesmíru?
Stanovit přesnou teplotu mezihvězdného prostoru je velmi obtížné. Alespoň základní představu nabízí všudypřítomné mikrovlnné záření, coby pozůstatek po Velkém třesku
Teplota patří k nejhůř definovaným fyzikálním veličinám. Ve fyzice existuje celá řada procesů přímo souvisejících s jakousi mírou vnitřní energie systému, kterou obvykle vyjadřujeme právě tzv. teplotou. Ze zmíněného důvodu se teploty často uvádějí s nějakým přívlastkem – například kinetická, zářivá, ionizační, excitační… Definice teploty má přitom dobrý význam jen pro ustálené systémy.
V případě tzv. termodynamické rovnováhy všechny popsané definice splývají. Proto je obtížné vymezit teplotu vesmírného vakua. Nejrozumnější odhad zřejmě přináší zářivá teplota všudypřítomného mikrovlnného záření, coby pozůstatku po Velkém třesku: Dosahuje 2,7 K, tedy −270,45 °C, což je lidově řečeno „pěkná zima“.
Absolutní vakuum?
Prostředí vesmíru se blíží opravdovému vakuu – je mnohem prázdnější než cokoliv, co dokážeme vyrobit na Zemi. V kosmu se ovšem vyskytuje ohromné množství vodíku, a to nejen ve hvězdách, ale i mezi nimi: V každém metru krychlovém vesmírného prostoru se najde pár atomů tohoto nejlehčího prvku. V porovnání například se zemskou atmosférou se tedy sice o vakuum nepochybně jedná, jeho 100% forma však podle našich současných znalostí nikde v kosmu neexistuje.
