Jak obrat poddané: Vypečené státní půjčky za Marie Terezie
Marie Terezie, často připomínaná jako lidumilná a zbožná panovnice, se o dobro obyvatel ve skutečnosti příliš nestarala – na srdci měla především stabilitu státu. A zajistit ji měl systém půjček, který uvrhl poddané do dluhové pasti
Marii Terezii na dobru poddaných nezáleželo tak, jak se traduje. Důležitější byl stabilní stát.
Za vlády Marie Terezie se stát pozvolna záměrně zmocňoval řady oblastí běžného života, o které se dřív vůbec nezajímal. Cílem byla důslednější kontrola nad obyvatelstvem, ovšem v mírnější formě než přímé represe, jež často vedly k sociálním bouřím. K šikovným nástrojům pro podmanění lidových vrstev patřily státní půjčky z let 1770–1771, které měly pomoct překonat náhlou neúrodu. Nešlo však o podporu motivovanou humanistickými idejemi, nýbrž o důmyslný finanční mechanismus, jenž uvrhl poddané vůči státu do dlouhodobé dluhové pasti.
Dostanete polovinu
Panovnice se rozhodla uvolnit na pomoc obyvatelstvu milion zlatých a koncem roku se částka navýšila o další milion. Poddaní z ní měli získat dvě třetiny, zbytek se vyplatil jejich vrchnosti. Lidem přitom zůstala povinnost splácet celkovou částku, včetně třetiny, z níž neviděli doslova ani zlámanou grešli. Část půjčky navíc stát rovnou odstavil jako poplatek za obilí z kontribučních sýpek, takže poddaný obdržel zhruba polovinu.
Z celé sumy měli obyvatelé každoročně odvádět 6 % po dobu nejméně 28 let: Úrok činil 4 % a 2 % připadala na umořování dluhu. Cílem popsaného rozvržení bylo zajistit státní příjem na desítky let. Na roudnickém panství Lobkoviců poskytl stát 9 330 zlatých, z nichž 7 170 obdrželi poddaní v hotovosti. V rakovnické části panství si vzaly půjčku tři čtvrtiny lidí, v litoměřické části tři pětiny. Ve většině vsí vznikl obyvatelům dluh ve výši 40–50 zlatých, ale na ruku jich dostali zhruba 20–30.
Bez razítka nenakoupíš
Peníze se nemohly využít libovolně a úředníci jejich uplatnění kontrolovali pod hrozbou pokuty. Poddaní si navíc museli nechat veškeré platby schválit. V Lahovicích padla půjčka na nákup hovězího dobytka coby náhrady za uhynulé kusy, v Šepetelích se místní složili na pořízení dvou tažných volů a krávy. V Hnojnicích dokonce úředníci dovolili z půjčených peněz opravit obytné a hospodářské budovy, zatímco v Lužicích a Měrunicích finance posloužily na vyplacení zastavených polí a opravy stájí i stodol. Také se očekávalo, že si lidé za poskytnuté zdroje koupí obilí z erárních sýpek, kam se musel odvádět podíl z každé úrody – za půjčené peníze si tak kupovali zpět vlastní sklizeň.
TIP: Řešení finanční krize za vlády Habsburků: Papírové peníze s proměnlivou hodnotou
Poplatky z půjček zvýšily odvody do státní kasy o celou pětinu. Poddaní se tak kromě závislosti na vrchnosti ocitli v dluhové pasti vůči státu, který si zajistil dlouhodobé zhodnocení svých financí. A spokojena byla i vrchnost – bez práce totiž dostala dotaci, na niž se zpětně složili poddaní.
