Z heretika exponátem: Pohnutý osud ostatků Galilea Galileiho
V kostelech, klášterech a dalších církevních institucích můžeme nalézt tělesné ostatky svatých zvané relikvie. Tradice uchovávání těl i předmětů zesnulých osob se ale objevuje i ve světské rovině. Například ostatky vědce Galilea Galileiho začali takřka sto let po jeho smrti obdivovat zámožní kupci.
Galileův prostředník pravé ruky je uložen ve skleněném krytu ve sbírkách florentského Galileova muzea. (foto: Wikimedia Commons, ThePhotoGraphIc, CC BY-SA 4.0)
Astronom, filozof a fyzik Galileo Galilei (1564 až 1642) byl za šíření svých vědeckých názorů v roce 1633 odsouzen inkvizičním soudem k doživotnímu domácímu vězení, ve kterém 8. ledna 1642 ve věku 77 let zemřel. Jeho poslední přání, aby byl umístěn do rodinného hrobu v bazilice Santa Croce ve Florencii, nebylo vyslyšeno. Na příkaz církevních autorit došlo k uložení těla do malé ohrady poblíž tamější kaple svatého Kosmy a Damiána, tedy do hrobu určeného pro heretika mimo vysvěcený prostor. Až v roce 1737, po 95 letech od úmrtí Galilea Galileiho, byly ostatky přesunuty přímo do mauzolea baziliky Santa Croce poblíž ostatků Michelangela. Přičinil se o to toskánský velkovévoda Gian Gastone Medicejský.
Do sbírek bohatých Florenťanů
Při této exhumaci Galileova těla se starožitník Anton Francesco Gori, anatom Antonio Cocchi a markýz Vincenzo Capponi rozhodli odejmout tři prsty z pravé ruky (palec, ukazovák a prostředník), zub i obratel. V případě vystavování a prodávání částí těl svatých měly mít relikvie zázračnou moc, světské ostatky renesančního génia nicméně taktéž disponovaly silným symbolickým významem, a to zejména pro vědecké badatele a sběratele historických kuriozit. Zároveň bylo možné je (stejně jako v případě relikvií svatých) dobře zpeněžit.
Jednotlivé odejmuté ostatky se tak staly součástí soukromých sbírek bohatých florentských rodin. Obratel byl v roce 1823 dárcem Domenicem Thienem svěřen univerzitě v Padově, kde od té doby zůstal. Pravý prostředník figuroval několik desetiletí v dědictví knihovníka Angela Maria Bandiniho, až ho jeho rodina v roce 1841 nakonec věnovala do muzea La Specola ve Florencii. Odtud se v roce 1927 přesunul do tamějšího Galileova muzea, dříve institutu a muzea dějin vědy.
Poslední dva prsty i zub se dlouhou dobu nacházely v soukromých sbírkách, načež se v roce 1905 ztratily a znovu se objevily až v roce 2009 v rámci dražby. Tehdy je zakoupil neznámý kupec, který je posléze poskytl Galileově muzeu ve Florencii. Tam se dnes tím pádem s výjimkou obratle nalézají všechny odejmuté části z těla slavného vědce.
Forenzní analýza ostatků prokázala, že se skutečně jedná o jemu náležející relikty. Napomohla tomu dochovaná schrána s ostatky Galileiho těla v bazilice Santa Croce.
