Obludy, krasavci i hříčky přírody: Nejpodivnější zvířata z našeho světa
Nejvíce exoticky vyhlížející tvorové se skrývají v mořských hlubinách. Ovšem i na souši najdete dostatek zvířat, která vypadají přinejmenším prapodivně
Relikt z pravěku
Ostrorepi jsou označováni jako živoucí fosilie a při pohledu na ně se není čemu divit. Jejich vyhynulí příbuzní, kyjnožci, dorůstali až tří metrů. Dnešní ostrorepi se (naštěstí) spokojí s šedesáti centimetry – největším druhem je ostrorep americký, menší zástupce pak najdete na indickém a japonském pobřeží.
Vetřelec z vesmíru
Kudlanky jsou známé svým vzhledem, ale i poněkud kanibalskými partnerskými vztahy. Na světě jich žije 2 500 druhů a u nás se stále častěji můžete setkat s kudlankou nábožnou (Mantis religiosa). Obrovské přední končetiny kudlanek slouží k uchopení kořisti a jsou obvykle posety ostny.
Podmořský obr
Na první pohled jde o jednoho z poněkud hubenějších krabů – jenže co mu chybí na „svalech“, dohání rozpětím nohou, které může dosahovat až čtyř metrů, a dělá tak z velekraba největšího žijícího členovce na Zemi. Předpokládá se, že se dožívá až sta let.
Nebezpečný „had“
Maskování a napodobování je v živočišné říši celkem obvyklé. Housenky rodu Hemeroplanes jsou v tomto ohledu ovšem mistry – zadní část jejich těla opravdu věrně připomíná hadí hlavu. Případný predátor si pak dobře rozmyslí, jestli se mu na něco takového vyplatí zaútočit.
Upřený pohled
Filipínský nártoun vypadá jako parodie na plyšovou hračku. Jeho velké oči a uši ve skutečnosti prozrazují, že jde především o nočního tvora: loví hmyz, troufne si ale i na menší obratlovce. Jeho kuriózní „tvář“ inspirovala i tvůrce Hvězdných válek – stala se základem pro mistra Yodu.
Falešný kolibřík
Tohoto podivného tvora můžete potkat i na našich lukách. Můra dlouhozobka létá přes den, má rozpětí křídel až pět centimetrů a v mnohém připomíná miniaturní kolibříky. Rychlé kmitání křídel jí umožňuje dokonalé manévrování a dlouhý sosák dovolí „tankovat za letu“.
Unikátní obrana
Kruhochvost je malý ještěr, který se umí se svými nepřáteli vypořádat po svém. Jeho tělo je silně opancéřované, což většinu útočníků odradí. Pokud to nepomůže, umí kruhochvost obranu ještě vylepšit – stočí se do kolečka, zakousne se do vlastního ocasu a změní se v kompaktní útvar s naježenými ostrými šupinami.
