Nevěrní Habsburkové: Láska, sex a nevěry v mocné dynastii

Zikmund Tyrolský

Kdy žil: 1427–1496
Kdo byl: tyrolský arcivévoda

Tento Habsburk historiky nazývaný Bohatý či Plný měšec není u nás příliš známý. Nejspíš musel mít pro ženy velké erotické kouzlo, jinak by to nedotáhl na údajných padesát nemanželských dětí! Nebo že by tím správným afrodisiakem byly peníze? Tyrolsko bylo opravdu bohaté a Zikmund schopný vládce. Pozoruhodné je, že byl vévoda ženatý dvakrát, přesto zemřel bez legitimních potomků. V prvním manželství sice přišel na svět synáček, ale zemřel po několika měsících. Od druhé manželky, o čtyřicet let mladší dívky, se Zikmund také dědice nedočkal.

Vévodovi by jeho potenci mohl závidět nejeden Habsburk, bohužel žádný z nelegitimních synů – a bylo jich prý dvacet šest – nemohl být uznán za Habsburka. Na konci života začal senilní vévoda bezmezně rozhazovat. Jeho životní styl a četné postelové aféry rozlítily císaře Svaté říše římské Fridricha III. natolik, že ho donutil abdikovat ve prospěch jeho syna Maxmiliána I., kterého předtím musel adoptovat. Ten se mu na oplátku zavázal, že hmotně zajistí jeho početné potomstvo. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Maxmilián I.

Kdy žil: 1459–1519
Kdo byl: císař Svaté říše římské

Zikmundův „adoptivní syn“, jeden z nejschopnějších Habsburků, tvůrce proslulé sňatkové strategie: „Války ať vedou jiní, ty, šťastné Rakousko, se zasnubuj!“ Pozdější císař Maxmilián I. je líčen jako nesmírně tělesně zdatný a okouzlující muž ovládající několik jazyků, skvělý tanečník, tolik odlišný od svého skutečného otce, suchara Fridricha III. Na burgundském dvoře, kam se přiženil, když celé řadě zájemců vyfoukl nejlepší tehdejší partii Marii Burgundskou, se o jeho mužnosti šířily pikantní historky. Vynesly mu přídomek oplodňovač a pořádný chlap! A to mu bylo teprve osmnáct! Později se ukázalo, že tyto historky nebyly vůbec přehnané.

Marii ale skutečně miloval. Byla to láska na první pohled. Jenže manželské štěstí bylo tak krátké. Marie porodila dvě děti  – Filipa a Marii, třetí syn zemřel krátce po porodu. A pak došlo k tragédii – v roce 1482 při lovu klopýtl kůň a opět těhotná pětadvacetiletá Marie se ošklivě zranila. Při své cudnosti na sebe nenechala sáhnout žádného lékaře, ztratila dítě a vzápětí zemřela na vnitřní krvácení.

Truchlící Maxmilián se z toho dlouho nemohl vzpamatovat. Druhé, bezdětné  manželství s Biancou Sforza uzavřel výhradně pro peníze, kterých měl stále nedostatek. Zdroje z tehdejší doby sice nejsou příliš spolehlivé, ale Maxmi­liánovi je za jeho život připisováno sedmdesát nemanželských dětí! Možná je to číslo malinko přehnané, ale divoch to tedy dozajista byl. Své nemanželské děti finančně podporoval. Řada z nich totiž prý po císařově smrti požadovala apanáž po jeho vnuku Ferdinandovi I. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Karel V.

Kdy žil: 1500–1558
Kdo byl: španělský král a císař Svaté říše římské

Karlovi spadlo do klína nejdříve v roce 1516 španělské království po smrti dědečka Ferdinanda Aragonského, ten vládl vlastně za dceru Johanu Šílenou, Karlovu matku. Po Maxmiliánově smrti roku 1519 se stal i císařem Svaté říše římské. Moc oblíbený nebyl ani ve Španělsku, ani v Říši. Není se co divit, narodil se v Gentu a Nizozemce preferoval i jako španělský král. Je zajímavé, že skoro neuměl německy a španělsky se taky musel doučit až v Madridu.

Ženatý byl jen jednou a prý šťastně. Krásné Isabelle Portugalské, své sestřenici, nezahýbal a vlastně to ani nebyl nevěrník. První známé nemanželské děti měl ještě před svatbou, a pak to roztočil až po Isabellině smrti. K mnoha svým potomkům se hlásil. Nebyl to jen projev otcovské lásky, měl s nimi politické záměry. Dceru Markétu Parmskou, která se s jeho svolením směla podepisovat i jako Markéta Rakouská, dvakrát účelově provdal. Poprvé do Florencie k Medicejským. Manžel, který byl rovněž nelegitimní potomek, se stal obětí vraždy, a tak už v patnácti Markéta ovdověla. Těžce se smiřovala i s druhým sňatkem, s papežovým vnukem Ottaviem Farnese. O jeho život nikdo neusiloval, takže s ním musela vydržet přece jen déle a porodila mu dvojčata, dva syny. Sama pak na nemanželskou, byť císařskou dcerku udělala slušnou kariéru. Stala se místodržitelkou v Nizozemsku. Nejen schopnou, ale i oblíbenou. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Leopold II.

Kdy žil: 1747–1792
Kdo byl: velkovévoda toskánský, král český a uherský, císař Svaté říše římské

Byl stejně potentní jako jeho rodiče František Štěpán Lotrinský a Marie Terezie. I počet legitimních dětí byl shodný, šestnáct. Vymření rodu tedy nehrozilo, protože jen synů se narodilo dvanáct!  Přestože se tedy Leopold evidentně císařské ložnici nevyhýbal, rád se ohříval i v cizích postelích. Tatínkovy lotrinské geny se rozhodně nezapřely.

Se svým bratrem Josefem se prý dělil o hraběnku Windischgrätzovou, další přítelkyní byla hraběnka Wolkensteinová. Plnými doušky ovšem užíval života především za svého panování ve slunném Toskánsku. Jeho choť o jeho četných avantýrách i nemanželských dětech věděla a tolerovala je. Nejhlubší city choval k tanečnici Livii Raimondiové. Hnízdečkem lásky byl palác, který jí nechal ve Florencii postavit. Láska nezůstala bez následků. Livia Leopolda obdařila levobočkem Luigim, a když se stal císařem, přestěhovali se za ním do Vídně. Dokonce se říkalo, že se spřátelila i se samotnou císařovnou. Jenže Leopold nezahálel, jeho výkonnost byla prý obdivuhodná.

Při své slavné korunovaci v Praze v roce 1791 zahořel Leopold k mladičké hraběnce Marii Příchovské. Věnoval jí každou ukradenou chvilku. Že se to dozvěděla Livia, bylo nad slunce jasnější. Dělala hrozné scény. A pak nečekaně Leopold zemřel, jen po dvou letech panování. V pouhých pětačtyřiceti letech. Okamžitě se vyrojily fámy… Stal se obětí útoku jedem? A byl to politický atentát, nebo pomsta zhrzené milenky? A jaký byl oficiální pitevní nález? Levostranný zápal plic… (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Marie Josefa Rakouská

Kdy žila: 1867–1944
Kdo byla: rakouská arcivévodkyně, manželka arcivévody „krásného Otty“ a matka posledního císaře Karla I.

Marie Josefa byla skvělou partií pro synovce Františka Josefa. Dostalo se jí té nejlepší výchovy na dvoře jejího otce, saského krále. Ovšem ve Vídni to musel být očistec: žít s krásným Ottou, jehož aféry byly pověstné! Jednou prý běhal úplně nahý po hotelu Sacher. Jediným oblečením byla jeho šavle, bílé rukavičky a Řád zlatého rouna. Této dámě se vůbec nemůžeme divit, že si vyžádala od Františka Josefa I. souhlas s pořízením milence – dvorního herce Otty Tresslera. Jinak v těchto otázkách prudérní František Josef prý s neobvyklou žádostí souhlasil. Vše muselo být ale přísně utajeno. Skandál, natož rozvod nepřicházel v úvahu.

Mariin proutník „krásný Otto“, ve Vídni velice oblíbený, totiž postoupil na druhé místo v následnictví. A tak Marie aspoň zvala svého milého do svého paláce na oficiální společenské večeře, ale vše se dělo ve vší počestnosti. Otto Tressler pro ni ale znamenal brzy nejen tělesnou, ale hlavně duchovní útěchu, když manželovy výstřelky stále hůře snášela. Když arcivévoda zemřel a Marie se stala vdovou, všichni mysleli, že vztah s pohledným hercem zlegalizuje. Nicméně stal se pravý opak – milenci se rozešli. Stavovská hrdost jí to nedovolila… (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)

Luisa Saská

Kdy žila: 1870–1947
Kdo byla: manželka následníka saského trůnu Fridricha Augusta 

Tato u nás nepříliš známá členka habsburské rodiny, dcera posledního toskánského velkovévody, se na počátku 20. století proslavila na svou dobu prvotřídním skandálem. Moc šťastná na saském královském dvoře v Drážďanech nebyla, a tak opustila manžela. Dnes by to nikoho nepřekvapilo, ale tehdy? Už dříve měla poměr s jistým zubařem a tentokrát si oblíbila učitele svých dětí Andrého Girona. Rozhodla se, že s ním uteče co nejdál od saského dvora. To bylo v roce 1902.  Byla pošesté těhotná a nejdříve to vypadalo, že cestu podniká, aby se zotavila. Jenže Luisa neměla vůbec v plánu se vrátit. Krátce nato policie zachytila její telegram adresovaný milenci, a pak už se toho ochotně chytl tisk, který to náležitě rozmázl.

Dceru Annu Piu Moniku, která se pak narodila, raději Luisin aristokratický manžel uznal za vlastní. Když jí byly dva roky, Luisa za slušnou sumičku zapomněla na své mateřské city a přenechala ji „tatínkovi“. Mimochodem dcerunka se provdala za Habsburka. V roce 1903 raději manžel souhlasil s rozvodem, což bylo na královských dvorech neobvyklé. Vztah Luisy a Girona nebyl na věčné časy.

Dalším Luisiným průvodcem byl Ital Conte Carlo Guiccardi, mimochodem ženatý. Ale i ten byl brzy zapomenut. Luisino srdce získal nový muž – hudební skladatel Toselli. Za něj se v roce 1907 dokonce provdala a porodila mu syna. Když se rodiče po pěti letech rozvedli, syn zůstal u otce. V roce 1911 Luisa zveřejnila svůj deník pod názvem Můj život. A servítky si rozhodně nebrala! Luisino chování bylo líčeno jako nechutné, bezpříkladné, příšerné! Císařský dvůr ve Vídni jí dokonce zakázal užívat jméno Habsburk.

Zemřela v bídných podmínkách v roce 1947 v Bruselu. V posledních letech si genealogové lámali hlavu nad tím, zda by se dalo najít pro výstřední Luisin život nějaké vysvětlení. A našlo se! Kořeny rodu vedou až do 16. století k Johaně Šílené, a ta za všechno mohla nést zodpovědnost… Přesto se k Luise Habsburkové neznají. Není pochována v kapucínské kryptě ve Vídni, ale v hrobce Hohenzollernů. (zdroj: Wikimedia Commons, CC0)