Nemilosrdná válka vrtulníků: Aeromobilní jednotky ve Vietnamu (3)

Průzkum, transport jednotek a palebná podpora rozhodně nebyly jedinými úkoly, které vrtulníky ve Vietnamu plnily. Víceúčelový typ UH-1 s původním názvem Iroquois se stal nejrozšířenějším typem vrtulníku ve vietnamské válce, našel využití také jako létající velitelské stanoviště pro velitele brigád a divizí, kteří mohli řídit operace probíhající na zemi přímo pod nimi. Velitelé pěších praporů pak měli svůj lehký stroj OH-6, který byl kromě řízení boje využíván i k nouzové evakuaci raněných přímo pod palbou nepřítele.

Děvečka pro všechno

Vrtulník UH-1 nesoucí přezdívku Huey (první modely byly označeny jako HU-1, což jim vyneslo pojmenování podle jednoho ze synovců kresleného kačera Donalda) zajišťoval také pravidelné zásobování jednotek nasazených v „buši“. Pravidelně vždy po pár dnech tak vrtulníky přivážely munici, vodu, proviant, poštu či náhradní uniformy. „Mixéry“, jak se vrtulníkům rovněž přezdívalo (z anglického Chopper), byly v podstatě „stěhováky“ vietnamské války.

Desítka středních transportních CH-47 Chinook byla schopna přepravit baterii houfnic ráže 105 mm včetně potřebného materiálu a střeliva a vytvořit tak jádro budoucí palebné základny. Již čtvrt hodiny po přistání pak dělostřelci mohli zahájit palbu.

Těžká váha

Nejtěžší CH-54 Tarhe s únosností devíti tun dokázaly v podvěsu přepravit houfnice ráže 155 mm, buldozery, mostní konstrukce, ale i poškozené vrtulníky, lehká obrněná vozidla anebo říční čluny. Tento „létající jeřáb“ sloužil dokonce i jako „bombardovací vrtulník“ – nosič 4 530kg pumy (tu nebyl schopen pojmout ani strategický bombardér B-52), jež se shazovala z výšky 300 m za účelem vytvoření přistávací plochy pro dva vrtulníky v džungli.

Zajímavý způsob využití typů OH-6, OH-58 a UH-1 představovalo osazení přístrojem XM-3 „People Sniffer“ (tedy čichač lidí), jehož senzory byly schopné v terénu detekovat látky nacházející se v lidském potu a moči, a tím odhalit přítomnost cizích osob. Vrtulníky prošly ve Vietnamu nejrůznějšími rolemi, a dokonce z nich v noci napadali své cíle odstřelovači, k čemuž bylo zapotřebí dvou UH-1, z nichž jeden byl osazen silnými infračervenými ozařovacími světlomety (původně z tanku M48) a druhý pak vezl dvojici ostřelovačů vybavených puškami s noktovizory.

Pár čísel na závěr 

Ve Vi etnamu nasadili Američané kolem 11 000 vrtulníků (většinu provozovala US Army), z nichž 7 000 bylo víceúčelových strojů UH-1. Tyto stroje v průběhu války řídilo přes 40 000 pilotů, kteří uskutečnili desítky milionů letů. Jen v roce 1967, tedy v době velkých ofenzivních operací, vykonaly helikoptéry ve Vietnamu kolem 5 milionů letů (z čehož 3 225 000 připadlo na bojové mise), přičemž přepravily 7 milionů osob, půl milionu tun zásob a evakuovaly 118 000 raněných. Samotné bitevní vrtulníky onoho roku provedly 560 000 letů.

TIP: Jak začala vietnamská válka? Incident v Tonkinském zálivu 1964

O intenzitě využívání vrtulníkové techniky svědčí také ztráty. V průběhu války zahynulo 2 202 pilotů a 2 704 členů osádek vrtulníků. Celkem více než 2 200 pilotů i jejich osádek spolu s pětistovkou pasažérů padlo ve strojích UH-1. Z různých příčin bylo zničeno 3 305 strojů řady UH-1, 271 bitevních vrtulníků AH-1, 132 transportních CH-47, 174 průzkumných OH-13, 842 průzkumných a kurýrních OH-6 či 176 transportních UH-34 používaných námořní pěchotou. I přes tyto poměrně vysoké ztráty se však aeromobilní koncept ukázal jako úspěšný a bez něj by americké operace v oblasti byly stěží proveditelné. Taktika se sice v budoucnu pro potřeby jiných typů konfliktů a odlišného prostředí v některých bodech inovovala či pozměnila, ovšem v zásadě se mnohé vietnamské zkušenosti využívají dodnes.