Nebezpeční a přesto krásní: Jak vypadají paraziti pod mikroskopem
Parazitů je podle některých odhadů až čtyři pětiny všech druhů na světě. Každý biologický druh má alespoň jednoho. Člověk má tu smůlu, že se na něj byli schopní adaptovat mnozí paraziti, původně zaměření na jiná zvířata
Vlasovec psí
Často bývá označován jako srdeční červ (anglicky heart-worm). Patří mezi hlístice a parazituje především v krevním oběhu psů a psovitých šelem, případně dalších masožravců. Přímý přenos ze psa či kočky na člověka není možný. Obvykle se tento červ šíří prostřednictvím komářích štípnutí. Vlasovec navíc v lidském těle nemůže dokončit svůj vývojový cyklus, i tak však dovede organismu velmi „zatopit“.
Klíště
Aby klíště mohlo projít svým životním cyklem, musí sát krev savců, ptáků či ještěrek. Napadá i člověka, který však je na rozdíl od zvěře schopen se přisátého klíštěte zbavit a jeho vývoj tak ukončit. Skutečné nebezpečí klíšťat tkví v šíření krví přenosných chorob, především lymské boreliózy a klíšťové encefalitidy.
Pijavice
Většina druhů pijavic se živí krví obratlovců. Žije ve sladkých vodách, některé druhy se však přizpůsobily i mořím a vlhkým pralesům. Zadní přísavka slouží k přichycení se k hostiteli, zatím co přední je součástí trávícího ústrojí. Chitinová čelist umožní pijavici poranit kůži oběti. Ze žláz uvnitř hltanu vylučuje enzym hirudin, jenž zabraňuje srážení krve a umožňuje parazitovi se v klidu krmit.
Muchnička
Štípnutí muchničkou může být velmi bolestivé a svědivé – víc než od komára. Krev z ranky často vytéká ještě chvíli po kousnutí a svědivost a otok mohou být zřetelné ještě několik dní po kousnutí. Jsou popsány případy, kdy zvířata v důsledku alergické reakce na stovky štípanců uhynula udušením. V Africe nebo Latinské Americe může být muchnička přenašečem vlasovce.
Tasemnice
Tohoto parazita patřícího mezi ploštěnce existuje asi 5 000 druhů. Parazitují prakticky na všech druzích obratlovců, především na rybách a parybách. V larválním stádiu se mohou nacházet v celé řadě orgánů, dospělá tasemnice však žije vždy ve střevě hostitele. Pokud člověk trpí napadením dospělou tasemnicí, nepředstavuje to pro něj příliš velký problém. Projevuje se mírnou bolestí břicha či nevolností. Infekce larválním stádiem však může mít fatální důsledky.
Veš
Vši parazitují na těle savců. Živí se krví svého hostitele, toho si však pečlivě vybírají – jeden druh vši je zaměřený vždy jen na jeden typ hostitele (třeba na člověka). Nohy vší jsou zakončeny speciálním drápkem, schopným přichytit se na chlupech či vlasech. Veš nejdříve probodne kůži a teprve poté vysune ze sosáku sací ústrojí, kterým se začne krmit.
