Mohou se kvazary „vypnout“ a znovu zažehnout?

Pojem „kvazar“ představuje ustálenou zkratku dříve používaného termínu „kvazistelární objekt“ a označuje objekty zdánlivě podobné hvězdám, nacházející se ve velkých vzdálenostech. Dnes víme, že podstatu kvazarů tvoří tzv. aktivní galaktická jádra, tedy černé veledíry v nitrech odlehlých hvězdných ostrovů, obklopené akrečním diskem. Z něj na černé monstrum „dopadá“ látka a stává se zdrojem intenzivního záření. 

Rychlost „dodávky“ materiálu přímo souvisí s celkovou aktivitou galaktického jádra, a přirozeně tak moduluje i jasnost kvazaru. Pokud se „zásobování“ z nějakého důvodu zastaví – například proto, že se látka v okolí veledíry vyčerpá – proces ustane a kvazar potemní. Jestliže se potom dodávka opět obnoví kupříkladu díky přítomnosti čerstvého materiálu, aktivita vzroste a kvazar se může znovu „zažehnout“. 

TIP: Přehlídka vesmírných bizarností: Proměnlivé kvazary požírající vše v okolí

Zářivý výkon kvazarů obecně podléhá nesmírně rychlým změnám: Některé se dokážou „vypnout“ i za pouhých několik let aktivity a stejně rychle se pak znovu zažehnou. Zatímco dlouhodobé změny akrece na škálách tisíců let vysvětluje současná fyzika velmi dobře, tyto extrémně rychlé procesy v akrečních discích přesvědčivému teoretickému objasnění stále unikají.