Kouzla před tváří boha: Jak si staří Egypťané zajišťovali posmrtný blahobyt?

Ani dávní Egypťané nebyli žádní svatoušci. Ti, kdo páchali nepravosti, se pak obraceli k bohům a žádali o odpuštění. Zároveň ale v kritické chvíli využívali zaříkadla. 

„Egypťanu byl posmrtný život důležitější než život pozemský,“ píše profesor Lexa. Proto se lidé z „černé země“ tak pečlivě připravovali na posmrtnou existenci. Museli se postarat, aby jejich duch byl chráněn před nepřáteli, aby se mu dostalo přízně bohů a měl hojnost a volnost. 

Sliby a výhrůžky 

K běžné pohřební výbavě proto patřily texty s magickými říkadly, jejichž prostřednictvím se duch zemřelého mohl zabezpečit. Pomocí podobných formulí si zesnulý dokázal opatřit vše: obydlí, loď, teplo… Pokrmy mu byly přinášeny formou obětin. Čarami nebožtík uměl donutit své svědomí k mlčenlivosti před Usirovým soudem. Mohl tak uniknout zaslouženému trestu za své viny. 

V textech pyramid král prosí bohy, aby chránili ducha jeho otce, a slibuje jim, že on zase bude chránit je. Kněz zase nebešťanům vyhrožuje, že nedostanou oběti, nesplní-li duchovo přání, a slibuje jim hojnost všeho, když mu vyjdou vstříc. Někdy místo hrozeb nastupuje dokonce lest: duch se prohlašuje (nebo obřadník jej vydává) před bohy přímo za jednoho z nich.

Mocné pivo 

Jak profesor Lexa udává, v Egyptě měl možnost čarovat kdokoli. Mohl-li však, požádal o pomoc profesionála, jemuž důvěřoval. Říkadla byla původně určena a nejčastěji používána k recitaci. Věřilo se ale také, že pokud jsou při odříkání zapsána, čarovná moc v nich zůstává. To vedlo leckteré jedince k tomu, že si čarovnou moc osvojovali tak, že kouzly popsaný papyrus máčeli v pivě, které pak vypili. 

Napsané formule bylo také možné používat jako amulet, když je ten, kdo jím chtěl být chráněn, nosil při sobě. Přikládaly se i k mumii zemřelého a díky takovým svitkům se Meresimen před Usirem a čtyřmi syny Hora podařilo novodobě sestavit Knihu mrtvých.