Gibon lar: Elegantní akrobat z korun deštného pralesa
Giboni lar jsou známí zvukovými projevy, které mohou být slyšet až na kilometrovou vzdálenost. Tato volání přitom často mají formu duetů, které trvají zhruba deset minut a v nichž se střídají i doplňují samec a samice, kteří aktuálně tvoří pár. Mimořádná je i jeho obratnost, s jakou se pohybuje v korunách.
Samci i samice jsou až 60 cm velcí, ale samci jsou obvykle o cca 10 % těžší. V zajetí se dožívají i více než 40, ve volné přírodě kolem 30 let. (foto: Shutterstock)
Gibon lar (používá se také synonymum gibon běloruký, Hylobates lar) je primát z čeledi gibonovitých (Hylobatidae), jenž žije v tropických pralesích jihovýchodní Asie. V populaci jsou k vidění jedinci s tmavým (šedým až černým) zbarvením kožichu, ale také s velmi světlou kožešinou ve škále od světle krémové po světle hnědou. U obou těchto barevných variant je společná bílá srst kolem obličeje a rovněž na rukou a chodidlech.
Giboni se jen výjimečně pohybují po zemi a drtivou většinu času tráví ve větvích stromů. Nemají chápavý ocas, ale prodloužené končetiny jim umožňují velmi efektivní pohyb v korunách stromů. Jejich „let“ větvovím připomíná svou plynulostí akrobaty na visuté hrazdě.
Žijí ve skupinách o dvou až šesti členech a projevuje se u nich jakási „výběrová monogamie“ – tam, kde je na menším území dostatek potravy, se samička páří s jediným samcem, zatímco v místech s menší dostupností potravy věnuje svou přízeň většímu počtu samců.
Potravu gibonů bělorukých tvoří květy, hmyz a především ovoce. Giboni se ovšem nespokojí jen tak s něčím. Utrhnou a ochutnají plod, který sní pouze v případě, že je dokonale zralý. V opačném případě jej zahodí a ke stromům se vrátí o něco později, aby zjistili, zda už je ovoce opravdu vhodné k jídlu.
